BRZDY VĚDECKÉHO POKROKU

Z historie vědy a techniky je známo, že téměř každý objev a vynález se velmi těžce prosazoval. Připomeňme jen odpůrce Galvaniho, kterého nazývali tanečním mistrem žab, francouzskou Akademii věd, která dlouho popírala existenci meteoritů, dona Marcelina, jehož objev prastarých kreseb zvířat v jeskyni Altamira byl asi 25 let pokládán za podvod, připomeňme nešťastného Semmelweisse i potíže, které měl Pasteur nebo náš Mendel. A máme zde i otřesný případ Diesela, který za cesty z Německa do Anglie byl prostě hozen do moře. Můžeme se ptát, jak je tohle vše možné v odvětvích víceméně technických a vědeckých, kde bychom očekávali větší soudnost a exaktnost. Příčin je zřejmě mnoho; nejčastější patrně je, že nový objev či vynález narušuje u některých lidí starší způsob myšlení a tím i jejich ješitnost, která je podporována často tím, že objevitel je mladý nebo alespoň méně významný, zatímco skeptici se obvykle rekrutují z řad současných vědeckých kapacit a „chrámů“ soudobé vědy. K tomu přistupuje i závist, zloba, obchodní a finanční zájmy, někdy snad i sabotáž a akce špionáže (případ Diesel) apod.

Zle pochodí objevitelé, kteří objeví něco, co jim podle zdání "odborníků" nepřísluší - tak chemik Pasteur objevil mikroorganismy a jejich působení, čímž nesmírně popudil pathologa Wirchowa, právě tak jako Semmeweiss. A Nageli, tehdejší kapacita v botanice, nemohl nikdy brát vážně Mendela, který byl přece kněz a učitel. Poměr, kdy měli pravdu skeptici a kdy objevitelé a vynálezci, vychází pro skeptiky velmi nepříznivě, asi 1:10. Je ovšem sporné, co kam zařadit - rozhodně nelze do tohoto poměru uvažovat vynálezy a objevy skutečně na první pohled nesmyslné, které se ani po delší době nedokázaly prosadit. Některé myšlenky zprvu skutečně nesmyslné, lze uskutečnit později použitím jiné technologie, materiálů nebo změnou parametrů. Kadeřávkův "samolet český" byl jistě nesmyslem, protože dotyčný si ani přibližně nedovedl spočítat energetické možnosti člověka a uvést je v soulad s vlastnostmi tehdejších materiálů. To, že dnes plachtí rogalla nebo dokonce Allen Bryan přešlapal na lehkém letadélku 12.6.1979 kanál La Manche, nemůže dát Kadeřávkovi satisfakci. A objevitel, který podporuje své "objevy" namísto experimentem frázemi a poukazováním třeba na Galvaniho nebo Einsteina nemůže být brán ani dnes vážně. Jinými slovy - genialita a šílenství vzájemně hraničí a mohou se dokonce i prolínat - což řekl kdysi právem Arthur Schopenhauer, čímž dal za pravdu Senekovi, který prohlásil, že žádný genius není prost trochy šílenství.

V prvním stadiu objevu či vynálezu většinou není některým lidem jasno, kam mají původce zařadit. To však dost často závisí na jejich odborné i morální úrovni. Přesto existují dvě jasná a zcela spolehlivá kriteria, která platí jak pro objevitele, tak pro jejich odpůrce a skeptiky: 

1. Neprohřešovat se proti dokonale známým a prověřeným vědeckým metodám, základním poznatkům, názvosloví apod. Např. považuje-li badatel 9 st. C za laboratorní teplotu, aplikuje-li špatně základní matematické vztahy, neví-li že existuje kontrolní pokus, nelze jeho these akceptovat. 

2. Každé tvrzení musí být alespoň částečně experimentálně nebo teoreticky ověřeno.

K těmto dvěma bodům přistupují i další, např. Se se objevitel ani skeptik neseznámí s příslušnou literaturou,nebo že vynález sice nelze považovat za nesmyslný, ale jeho uplatnění naráží na potíže nebo prostě není na něj vhodná doba. K rozvoji železnice, automobilů i raketové techniky bylo nutným předpokladem vyrobit vhodné materiály, motory a paliva. Samozřejmě, že se občas uplatňují i prvky méně vědecké a méně morální, např. záměrná ignorace, vytrhování vět z kontextu, zkreslování výsledků atd. 

Uvažme však, kolik objevů a vynálezů bylo různými způsoby zdržené a kolik autorů bylo znechuceno až dohnáno k sebevraždě (náš první letec ing. Kašpar, J.B.Mayer aj.), zatímco jejich vynálezy mohly být zdokonaleny a sloužit již dávno lidem !

V SSSR, Japonsku a v NSR se již delší dobu aplikují v lékařství magnetické metody, zatímco u nás se ignorují, ačkoliv by řadě nemocných pomohly. Není ovšem divu, když se objeví článek, kritizující např. prodej magnetických náramků. Podobný je u nás i případ magneticky upravené vody, která má řadu zajímavých a užitečných vlastností. Koncem šedesátých let uvedly do prodeje přístroje na magnetickou úpravu vody belgická firma Epurex na základě patentu ing. Vermairena. Tyto přístroje začala později podle patentu našeho autora vyrábět i ČKD Dukla. Hlavní vlastnosti této vody je, že se z ní neusazuje kotelní kámen a vápenaté inkrustace, což má velký význam pro kotle, boilery a dálkový rozvod zejména tvrdé vody (u nás Berounsko, Brněnsko, Slovensko). Tato voda má způsobit i zvýšení pevnosti betonu nebo urychlit sedimentaci kalů, což má význam ve stavebnictví a pro čištění odpadních vod. Tyto i některé další vlastnosti byly mnohokráte potvrzeny především sovětskými vědci, v jejichž čele stojí V.I. Klassen. Skeptici namítají, že výsledky nejsou vždy reprodukovatelné, že jde o náhodu, pokusy nebyly dělány na vědecké úrovni atd. Avšak za posledních dvacet let se nahromadilo již tolik zkušeností a faktů, že námitky skeptiků nelze brát vážně. Přesto se v časopise Vesmír č.5/1981 objevil článek s nadpisem „Působí magnetické pole na vodu?“, v němž jeho autor se snaží čtenářům dokázat, že články pojednávající o tom tématu mají nízkou odbornou úroveň, že zde působí módnost a neodpovědná propagace, a že pokud by byly získány nějaké positivní výsledky, potom jenom díky souhře jistých náhod, znečištěnin apod. Nakonec se staví rozhodně proti Klassenovu názoru a tvrdí doslova, že praktický význam tohoto oboru není tak velký, aby byl dostatečným podnětem k zahájení systematického výzkumu. My se ovšem můžeme ptát, jak je možné, že tolik sovětských i jiných vědců jevy seriozně potvrdilo, i když někdy se objevily rozpory. Připomeňme si výše uvedená kriteria, která by nám měla pomoci rozlišit blud od vynálezu. Kritik totiž nikde neuvádí žádný konkrétní příklad rozporů, zcela ignoruje positivní výsledky i výsledky získané v oboru biologického působení této vody. Nijak nespecifikuje, o jaké jde magnetické pole (stejnosměrné, střídavé, homogenní atd.); nijak nerozlišuje vodu destilovanou, užitkovou ani roztoky.

Nesnaží se ani analyzovat nesporně existující rozpory. To samo o sobě je přístup nejen nevědecký, ale i neodborný. K čemu takový článek slouží? To lze opravdu těžko pochopit; leč by autor měl úmysl záměrně vyvolat u čtenářů zmatek. Kdyby článek měl být konstruktivní kritikou, musel by uvést nějaké konkrétní zkušenosti s přístroji ČKD Dukla nebo s tzv. Agropolarisem, který se u nás dosud prodává kupodivu v německém balení, takže budí mylný dojem, se jde o dovoz. Konkrétní kritika jistě pomůže odstranit závady nebo špatný výrobek, ale ta v článku zcela chybí. Chybějí zde však i konkrétní vědecké podklady. Tak např. rozpory v literatuře lze i v jiných případech vysvětlit různou metodikou nebo použitím jiného přístroje. Nalijeme-li do nádrže místo benzinu petrolej, auto nepojede, ale to vůbec neznamená, že motor je špatný. Můžeme mít třeba dva konstrukčně stejné elektromotory, z nichž jeden bude vynikající a druhý mizerný. Důvod? Špatná ložiska, velká vzduchová mezera, nevhodný magnetický materiál, špatná izolace apod. Místo toho, aby konstruktivní kritika pomohla objevit závady a vysvětlit rozpory, objevuje se zde stará pohodlná zásada - bez konkrétních podkladů vynález odmítnout a věci kolem zamlžit. Je ovšem smutné, že takový přístup se objevuje v době, hrdě nazývané vědeckotechnickou revolucí a za podpory příslušné redakce i lektora, který článek schválil.Tak jako v mnohých případech z historie, nelze zde o nic jiného než o brzdu vědeckého pokroku. Otázka je, zda o neúmyslnou či záměrnou. Na to by snad lépe odpověděl psycholog. 

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.