Biblické otazníky 

V Sophii č. 2/93 na str. 17 bylo uvedeno, že církevní cařihradský koncil roku 553 rozhodl o vypuštění zmínek o reinkarnaci (převtělováno z bible. Z bible toho bylo vypuštěno ovšem více, například kniha Henochova, v níž se popisuje styk synů božích s pozemšťany, učení řemeslům a vědám, i zemědělství, bitva andělů atd. Nehodilo se. Nicméně sestup Hospodina na horu Sinai (Exodus 19:9-21) z dnešního pohledu výrazně připomíná kosmický prostředek a Hospodina jako kosmickou inteligenci. Také leckde se mluví o andělích a hned následně o mužích, kteří dokonce jedli, takže nešlo o žádné éterické bytosti s křídly (viz Genesis 19:1-3, Genesis 18:2-8). Dosud občas slýcháme, že Adam s Evou byli na světě první lidé. To odporuje nejen vědě, ale i samotné bibli. Když totiž Kain zabil Ábela, odešel do země Nód, která byla naproti Edenu, tam se oženil, plodil děti a stavěl města (Genesis 4:16-17). Slyšel jsem naivní "výklady" od lidí, kteří si dělali nárok na biblické experty, že ona žena byla Kainova sestra, nebo že Adam a Eva byli první lidé pro všechny rasy. Naproti tomu Prentice Mulford v knize "Dar ducha" říká, že Adam a Eva byli přeneseni z jiné planety na Zemi, která byla obývána černými plemeny. Ostatně jak zastánci prvopočátku od Adama a Evy vysvětlí existenci synů božích a obrů (Genesis 6:2-4)? Mimochodem Mulford je velkým zastáncem reinkarnace. Není pravda, že Darwinova teorie tvrdí, že člověk pochází z opice, jak nesprávně podotýká autor E.H. v Sophii č.2. 24. listopadu 1859 vyšel v Londýně jeho spis: On the Origin of Species by means of natural selection, of preservation of the favoured races in the struggle for life. 

Je jasné, že se zejména u nás citovala jen první polovina názvu, pravděpodobně proto, že druhá polovina zavání rasismem. Příroda si ovšem nedá poroučet a rasy, či druhy které se neuměly přizpůsobit, vyhynuly. Darwin svoji vývojovou teorii předkládal velmi skromně a doslova napsal, že ví o jejích slabinách a řádné zdůvodnění přenechává příštím generacím. Nikde netvrdí, že lidé vznikli z opice, ale z jakýchsi antropoidů, přechodné rasy. Ve třinácté kapitole tvrdí, že veškeré bytosti pocházejí z jakéhosi pratvaru, kterému Tvůrce vdechl život a teprve tyto pratvary se dále samy vyvíjely. Závažným nedostatkem trpí také čtyři evangelia, kde se nedočteme, kde byl Ježíš mezi svým asi třináctým a třicátým rokem. 

Jedině v Lukášově evangeliu nalézáme zmínku, že se dvanáctiletý Ježíš ztratil v Jeruzalémě a byl nalezen v chrámu, jak diskutuje s učenci (Lukáš 2:42-47). Dále se mluví i o Janu Křtiteli a v kap. 3:23 už se mluví o Ježíši třicetiletém. Také jména Ježíš a Kristus se pletou. Jak již praví Matouš (1:21) Ježíšovi bylo dáno jméno Ježíš a je tedy nesmysl zpívat koledy, že narodil se Kristus Pán. Jméno Kristus se objevuje až později nebo se mluví o Ježíši Kristu. Zde je podezřelé, že indické jméno Krišna je velmi podobné. Podezření, že Ježíš strávil těch 17 let někde daleko v cizině vyslovil již v minulém století ruský cestovatel Nikolaj Notovič. V roce 1887 se vydal do Tibetu a v okolí kláštera Hemia se mu stal úraz. Lámové se ho ujali, léčili ho a dali mu k nahlédnutí tajné spisy, z 1. století n.l. V nich se líčí život muže, který přesně odpovídá Ježíši, jeho učení, ukřižování a odchod přes Persii a Sýrii opět zpět do Kašmíru, kde zemřel pod jiným jménem (Júsa Asafa) jako osmdesátiletý muž. Nezemřel totiž na kříži, na němž nebyl zřejmě přibit, ale přivázán, jinak by se tělo utrhlo. Nebyly mu ani zpřeráženy nohy, což se dovídáme z Janova evangelia (19:33). Ježíš byl sňat z kříže asi za tři hodiny, zatím co smrt nastávala po 5-6ti hodinách. Díky Marii, Marii Magdaleně a patrně též jakémusi muži z Arimatie (Lukáš 23:51) byl Kristus oživen a uzdraven. Pak se pod jiným jménem odebral zpět do Kašmíru přes Sýrii a Persii.

Notovič chtěl své poznatky zveřejnit, ale křesťané jej varovali, že by to způsobilo rozruch a nevoli církve. Knížka vyšla až po jeho smrti v roce 1908. Tato kniha se dostala do rukou teologa 22-letého H. Kerstena a ten se spojil s profesorem Hassanainem, ředitelem buddhistického centra, který se tématikou života Ježíše Krista zabývá již 25 let. V poslední době natočil V. Poltikovič film "Duše východu", kde navštívil také skutečný Kristův hrob ve Šrínagaru, hlavním městě Kašmíru. Legendy a mýty je nutno demystifikovat, pokud máme k tomu reálné důvody. Již mnohokrát se ukázalo, že skutečnost byla poněkud jiná. Co se týče inkarnace lze ji akceptovat, pokud někdo zemřel v době, kdy byla některá žena (zejména z příbuzenstva) těhotná. Tvrdí-li ovšem pan Moody, že byl lovcem mamutů, nebo že byl předhozen lvům, pak jde zřejmé o podvědomě zachycené informace z dějepisu, zeměpisu a pod. Uvážíme-li, že každý má dva rodiče a ti také atd. rozšiřuje se množství "příbuzných" do minulosti prakticky do nekonečna, a je vyloučeno, aby nějaká tragická událost před tisíci roky byla zanesena do genetického kódu.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Sophia č. 3, 1993