Záhada na Blaníku 

Roku 1868 se odehrála na vrchu Blaníku u Louňovic (639   m   n.   m.)   podivná příhoda, která však byla řešena až v roce 1886, tedy po 18 letech a to úřady ve Vlašimi a v Jindřichově Hradci. Událost také rozrušila místní obyvatelstvo v souvislosti s pověstmi o blanických rytířích. 18. dubna 1886 totiž podal kamenický  pomocník Václav  Pod-brdský z Hrajkovic u c. k. okresního   soudu   ve   Vlašimi   řádně vypravenou žádost zadání platebního příkazu Fr. Šolínovi, mistru kamenickému v Louňovicích za zaplacení dlužné částky  11  zlatých a 25 krejcarů jako mzdu za práci, kterou konal roku 1868   v   lomu   na Blaníku  při otesá-vání kamene určeného   pro   Národní divadlo    v    Praze. Soudní   příkaz  byl vydán   dne   30.   4. 1886 pod číslem E 20.713,   ale   mistr Šolín se do 14 dnů odvolal. Vodvolacím listé sice přiznal, že Václav Pod-brdský roku 1868 u něho skutečně  pracoval,   ale  při  odtrhování kamene  od  hlavní  skály - tzv. Býčí skály, spadl do velké hloubky  na  Skrejšovský  kámen,   což bylo pozorováno dalšími dělníky. A protože jeho  tělo  nebylo  nalezeno, je třeba ho pokládat za mrtvého.   Pozdější   komise   sice zjistila na skalách stopy krve a dokonce i část lebky s vlasy a mozkem v hloubce 58 metrů, ale nic více. Nebylo možné tedy předpokládat,  že Podbrdský by pád mohl přežít a někde se tak dlouho skrývat. Mistr Šolín proto žádal, aby     Podbrdský     věrohodnými svědky prokázal svoji totožnost a v případě, že to neprokáže, byl pro drzost řádně potrestán a odsouzen k zaplacení soudních útrat. Současně byl také považován za vojenského  zběha,  který se vyhnul vojenské  službě.   Otec zatčeného Adam, bratři Jan, František a Jiří i sestry Marie a Barbora, jakož i tři manželky jeho bratří jeho totožnost však potvrdili a navíc ještě starosta obce Hrajkovi Josef Vandrovec a sousedé Petr Janů, Antonín Panuška i Matouš Moudrý. Tím byl případ pro úřady vyřízen a mistr Šolín byl nucen mzdu vyplatit. Podbrdský se však musel ještě zodpovídat před vojenským soudem c. k. 75 pěšího pluku v Jindřichově Hradci, který jej sice osvobodil, ale prohlásil za tichého blázna s fixní ideou, že byl 18 let zavřen v útrobách Blaníku.

Podbrdský o tom řekl, že sám tomu nemůže věřit, že neví, kde byl a že po návratu jej známí a přátelé přesvědčovali, že byl 18 let pryč. Sám poznal, jak za tu dobu zestárli a stromy které tehdy zasadil, jak mohutné vyrostly. Po pádu prý cítil, jak se mu hlava roztříštila, ale pak už si nepamatoval nic. Když pak procitl, hlava ho silně bolela jako po silném pití, zrak měl slabý, vše se kolem točilo a hýřilo barvami. Když se vše uklidnilo, seděl v prostorném sále, kde byl obraz sv. Cyrila a Metoděje. Otevřely se dveře a jimi vstoupila vysoká, štíhlá a plavovlasá dívka. Vznášela se trochu nad zemí a kolem ní byla slabá záře. Chtěl se jí zeptat kde je, ale nemohl ze sebe vypravit ani slovo. Dívka ho vzala za hlavu a dlouho mu hleděla do očí. Cítil, že se s ním děje nějaká proměna. Pak zvedla ruku, dveře se znovu otevřely a defilovaly postavy z českých dějin - praotec Čech, Sámo, Karel IV. až ku konci Šafařík, Jungmann, Havlíček aj. Pak pod zlatým baldachýnem šli Cyril a Metoděj a zpívali hymnus. Sv. Metoděj pak před ním otevřel velkou knihu a sv. Cyril pozvedl kříž. Podbrdský poklekl a sklonil hlavu. Průvod pak za podivné hudby zmizel za zpěvu písně Voskresenije Tvoje. Zůstala jen krásná dívka, která řekla, že je strážný duch českého národa. Jeho záchrana sice spočívá v blanickém vojsku, ale současně i v prostém lidu, z něhož vyjdou jednotlivci, kteří národ probudí a povedou. Pak vyzvala Podbrdského, aby už šel. Ten se jí chtěl dotknout, ale dívka se proměnila v obláček a zmizela. Když pak pohlédl nad sebe, viděl modré nebe, oblaka, slyšel vítr v lese a viděl, že se schyluje k večeru. Měl velký hlad a šel domů, kde nastalo velké divení, kde byl tak dlouho.

Co dodat? Příběh pochází z knížky Spiritismus ve světle pravdy a zkušenosti od Jana Novotného. Vydal A. Kodym v Praze 1933. Kde byl ve skutečnosti Podbrdský těch 18 let? Léčili ho mimozemšťané? Nebo využil někdo podobnosti s ním? Postavy z českých dějin mohla naindukovat jen vyšší inteligence. V příběhu je uvedeno mnoho svědků a někteří z nich nebo jejich potomci mohli být v roce 1933 ještě dosažitelní. Nebo počítal tehdy autor, že nikdo nic ověřovat nebude?

 Ing. Bárta

Médium, 1/1993