Již delší čas si připadám, že žiji mezi blbci

5. Jak argumentovat

Pro člověka obstojně fundovaného v daném oboru a se širším rozhledem není protiargumentace problémem. Problémem je jak kde a kdy to prezentovat, protože obvykle naše vyjádření jde přes redakci.. Zatímco redakce v TV a v rozhlase mne zásadně ignoruje, vědoma si toho, že moje jméno nepadlo, tak jak jsem již napsal, redakce Zahrádkáře se dala nutit. Bláboly pokračovaly a v č.12/90 redakce uveřejnila z keců vědátorů článek proti proutkařství. V článku jsem vytyčil 22 omylů a nesrovnalostí a redakce to ve zkrácené formě (krátil jsem já) uveřejnila v č.3/91. Moje argumentace

je totiž téměř vždy perfektní a mám skoro vždy pravdu. To slůvko skoro vkládám jako pojistku, protože tu. a tam, ač si nevzpomínám, jsem 100 % pravdu nemusel mít. Jinak je velmi snadné mít vždycky pravdu - totiž mluvit jen o tom, co dobře známe, o čem jsme dobře informováni. To, co je nejisté, neprokázané, sporné, to obalíme slůvky možná, snad, asi, údajně, tvrdí se, podle pana XY apod. Proti argumentaci ovšem velmi pomáhá nevědeckost kritizujících vědátorů, kteří se spoléhají na své speciální nebo banální vědomosti a domnívají se, že i když se pohybují na jim neznámé půdě, že musí mít patent na rozum. Koryta a Vacek, když spílají Klassenovi za jeho knihu (viz kap. 2), vymýšlejí slabé argumenty, ale že asi na pěti místech se Klassen zmiňuje o tom, že magneticky upravená voda má stejné vlastnosti jako voda odtátá z ledu, toho si nevšimli! Fundovaný vědec by zajásal! Vědátoři ovšem nedovedou najít skutečné chyby, které se občas vyskytnou, proto se nípají v maličkostech, odvádějí pozornost, chytají za slovo, osočují osobni atd. prostě ač se prohlašují za vědce, chovají se zcela nevědecky. Ve zmíněné knize si ani nevšimli chybného překladu. Odborné chyby jsou jistě přednější, ale ani ty skutečně odborné chyby nenalezli a z těch z překladu mohli uvést aspoň ty nejotřesnější, jako mořská morčiatka, záměna draslíku a vápníku atd. Jestliže sami kritizujeme, potom ani my se nesmíme zabývat maličkostmi a podružnými věcmi, ale vypíchnout to podstatné a šokující a neoddiskutovatelné! Například: Janča, Psychotronika pro každého: žádná psychotronická literatura neuvádí diagnostikování nemocí apod. pendlem nad kotoučkem, Troníčková (viz konec kap. 3) - jak může něco o něčem psát, když o tom nic neví (týká s i Janči), astrologie: nikdo neodpovědělna to, jak je to s dvojčaty - malý průzkum ukázal, že mají rozdílné vlastnosti, ač by měli mít týž horoskop. Další argument je, že neuvažují vliv Slunce a Měsíce. Homeopatie: když bychom naředili víno jen tisíckrát, tak by se podle těchto debilních tezí muselo opít nejméně tisíc lidí! Kromě toho žádný homeopat nevysvětlil jak a čím se přenáší informace, kterou vpašovali do svých výkladů. Ufolog ing. Wiesner: odkud vzal ty informace, že mimozemšťané před 100 000 roky těžili z hloubek 100 km nuklid 400? A ví vůbec co to je nuklid 400 až 600? Ví vůbec něco o jaderné energii? Je pochopitelné, že já sám jsem na 100 % se svými argumenty neuspěl, jednak proto, že mi to neotiskli (Vesmír), jednak že nebyl čas, účastníci se rozcházeli, jednak že jsem byl trochu zaskočen neseriózností a na nejvhodnější odpovědi jsem si vzpomněl dodatečně. Jako při rozvodu, dodatečně jsem si vzpomněl, že manželka sama nechtěla dítě, protože měnila zaměstnání do Prahy a těhotnou by nevzali. Většinou tyto pádné, leč dodatečné argumenty by toho mnoho nezměnily - ani na rozvodu, ani na tom blve z Eminentu ve Vlašimi 1993.

-Na závěr ještě jednu perličku o pravdě. Na počátku "normalizace" v r. 1970 Mladý svět a některé další časopisy nelenily kritizovat Dänikenovu knihu Vzpomínky na budoucnost. Jejich články měly nadpisy jako Má Däniken pravdu? Däniken nemá pravdu apod. Nahlédněme tedy do prvního vydání této knihy (u nás), kde na str. 53 ku konci V. kapitoly čteme: My se domníváme skromněji,  že "pravdu" nelze mít. Nejvýš v ní lze věřit. Kdo hledá skutečnou pravdu, nemá a nesmí se do hledání pustit pod znamením a v rámci svého náboženství.

To je doklad, který jsem si mnohokrát potvrdil u kritiků a lektorů, že_neumějí ani přečíst to, co kritizují.

Závěrem několik znamenitých výroků, některých neméně rádoby znamenitých lidí - ing. Janču a doc. Troníčkovou již jsme uvedli.

Hrozně mne mrzí, že přestože nemáte malé znalosti, nechal jste se zblbnout Součkem - z dopisu Z. Kukala autorovi Patrovskému.

Pravda vždy nakonec zvítězí - A. Kitajgorodskij a podobně i M. Volkenštejn.

Vzniká oprávněný dojem (sic!), že takový výzkum se stává polem působnosti nedostatečně vzdělaných lidí - ing. Vacek ve Vesmíru č.5/81 na adresu těch, kteří zkoumají "magnetizovanou" vodu.

Kritika pověrčivých a tajemných styků, které znepokojily lid a zahnaly do slepé uličky učence -nadpis knížky pátera Lebrina z 18. století - jde o proutkařství, porovnej s dalším názorem:

Proutkařská pověra není jen mařením času na úrovni hledání kamene mudrců, ale působí i velké škody myšlenkové morálním (sic!) a nezřídka (sic!) vede k velkým národohospodářských ztrátám a škodí seriózně (!) založenému vědeckému (?) výzkumu - dojemná shoda prof. E. Kašpara s páterem Lebrinem, viz Rozhledy matem. fyz. č. 2-4, 1973.

…žádný důkaz existence telepatie a telekineze jsem neviděl, přestože jsem se po něm pídil -L. Pekárek, sborník z Alšovic 1984, str. 5 (pídil se pídil, ale málo).

Vědečtí pracovníci se ve svém oboru neobejdou bez důkladného studia literatury - týž autor na str. 8 - škoda že on sám ani jeho kolegové, ba ani jeho budoucí žena Troníčková (str. 95) tu literaturu, kterou studovali, neuvádějí.

Podíval jsem mé do literatury (kterou neuvádí) a dospěl jsem k závěru, že není ani jeden parapsychologický fenomén, který by se dal považovat za nesporně prokázaný - MUDr.T. Radil, týž sborník, str.27.

Týž na str. 69: v parapsychologii se prohlašuje princip nereprodukovatelnosti jako nový základní princip… jak to potvrzuje sám velký Janča na str.14 svého pamfletu.

Takže - přežije blbost rok 2000? Nemějte péči, docela určitě přežije a pokvete.

 Ing. V. Patrovský, CSc.