Již delší čas si připadám, že žiji mezi blbci

4. Komu to jinak myslí

Tato kapitolka částečně navazuje na kapitoly předchozí , ale řekl bych, že do této kapitoly patří lidé, kteří mluví a jednají jinak z určité obecné nevědomosti, jsou deformováni zálibou a povoláním, výchovou a prostředím. Při určité toleranci lze říci, že si svoji odlišnost neuvědomují nebo si na ní zakládají, jak tomu bývá u umělců, spisovatelů nebo veřejně činných osob. To však neznamená, že by s nimi byla snadnější práce a pohovor.

Za svých studií jsem sice poznal řadu profesorů různých povah, ale na nějaké filozofování nevznikl řádný impuls také proto, že profesor je profesor a může si ledacos dovolit. Je třeba srovnávat lidi přibližně téhož věku. To se mi podařilo na několika prázdninových studentských brigádách, kam jsem s chutí jel, abych si přivydělal, odlehčil finančně rodičům a poznal jiné kraje. Bylo to hlavně v Krkonoších v Lánově v r. 1946 a v Labském dole v r. 19 47. Nebudu opět líčit podrobnosti, ale již ve vlaku jsem poznal skupinu konzervatoristů, kteří se bavili zcela; specificky - na jedné straně poněkud kulturně, na druhé straně pro sebe alibisticky. Naštěstí jeli na jiné místo. V naší skupině byli medici, právník, přírodovědci, chemici, matematici aj.

Brzy vykrystalizovalo, že medici jsou sice přístupni, ale mají svérázný humor. Jako praštění se ukázal jistý právník Reček a dále jeden matematik, který mne chtěl zabít, protože prý mu přebírám děvčata, což byl samozřejmě nesmysl. Samozřejmě, že všichni byli studenti. A tak vykrystalizovalo, že jakž takž rozumní jsou jen přírodovědci, s určitým odstupem i medici, zatímco humanisté, matematici jsou lidé praštění.

Postupem času jsem si příležitostně toto rozdělení ověřoval a vyjímek bylo velmi málo. K tomu přistoupilo i poznání, že ženám to taky myslí jinak,  říká se že ne mozkem, ale vagínou. V knížce Karavana moudrosti je ta ženská blbost dokumentována v citátech, např. Muže vedou na šibenici a žena křičí pozor,má na krku bradavici,  žena se šla utopit, ale vrátila se, protože pršelo (je to osetské a malajské přísloví), thajské přísloví zase říká: Rozešla se s tím, co pil jeden džbánek a vzala si toho, co pil dva a neznámý autor: žena neví co chce a nedá pokoj dokud to nedostane. Nedávno to odhalil v rozhlase Ivan Mládek: žena si muže bere vždycky pro peníze, protože chce mít jistotu, že ji a dítě uživí. A bere si taky raději tlučhubu a násilníka, protože příroda jí říká, že by to mohl byt dobrý samec. Setkal jsem se však i s těmi, které pokládali brýlaté muže za vysoké inteligenty. Začal jsem opět více přemýšlet o rozdílnosti až zrůdnosti myšlení po naší slavné sametové revoluci, kdy pánové Havel s Dienstbierem, Pithartem a dalšími se dopustili řady omylů až nesmyslů. Stručně lze říci, že nedovedli předvídat a měli a mají velmi úzký záběr myšlení. Zamlžuje se jim příčina a následek, přitom náš rozhlas dává stále přednost hovorům s politiky, humanisty, emigranty, spisovateli,umělci, ale se žádným vědcem. Tak mi vykrystalizoval zrůdný rozdíl -vědci a přírodovědci napřed problém či věc přesně definují a pak o něm mluví. Dovedou předvídat reakce a chování, odlišují příčinu a následek.

Ono to spadá do psychologie a logiky , kterou by přece studenti humanitních věd měli ovládat. Otřesné poznání jsem učinil, když mi předseda parlamentu dr. M. Uhde odpověděl a dal mi částečně za pravdu a částečně prý mne pochopil. Měl totiž jakousi konferenci o rasismu a chudácích cikánech. Napsal jsem mu, že když se o něčem diskutuje, musí se napřed to něco definovat, zde tedy rasismus, který podle mne znamená rozlišování ras a jejich chování a vlastnosti. Vlčák nemůže být rovnocenný bernardýnovi právě tak jak se liší husky a jezevčík. Nevidím důvodu, proč bych měl být stejný jako arabský terorista, rwandský pučista a bosenský blbec. Jsou přece rozdíly i mezi členy téže rasy, ba i rodiny. Proč by tedy rasismus měl být něco špatného? Jde o to, že když cikán jede načerno a je načapán, tak je to od revizora rasismus podle cikána, on je utlačovaný. Podobně si někdo vykládá lásku, šetrnost, přátelství - co je tvoje je moje a co je moje do toho ti nic není. Takže pan Uhde diskutoval o něčem aniž by věděl o čem. Teď se zase dal slyšet v Polsku (konec ledna 95) pan Havel o rasismu a antisemitismu. Loni po 28. říjnu zase přirovnal JUDr. Sládka po jeho vystoupení, že na sebe chtěl upozornit jako řecký Herostratos, který údajně zapálil Artemidin chrám, aby se zapsal do historie. Nahlédl jsem do knihy V. Zamarovského Za sedmi divy světa a zjistil jsem, že jde o historickou lež. Kromě toho onen chrám byl z kamene a hořet tedy nemohl. Mohu říci, že jsem to Havlovi napsal a dokonce přišla od jeho sekretářky jakási vyhýbavá odpověď, kterou jsem hodil do kamen. Snad si ale dá příště pozor - zvyk je ale železná košile. Poučení tedy plyne, že když máme co činit s člověkem odlišné profese a zájmů, tak se musíme vyhnout rozdílným přístupům a ten svůj mu naservírovat velmi opatrně. A když to nejde, tak prosti odejít, "protože vůl zůstane volem, i když si pozlatí rohy a na čelo si dá ctihodnou tabulku ctihodného ústavu".