Již delší čas si připadám, že žiji mezi blbci

3. Šlendriáni a šarlatáni

Šlendrián je německé slovo značící člověka nepořádného či nedbalého. A skutečně nalézáme mnoho případů, kdy tomu tak je. Tak nedbalost se projevuje tak, že dotyčný nezná sebekontrolu, nic neprověřuje, prostě všechno, ať je to cokoliv, obývá. Napíše-li článek nebo dokonce knihu, nedá ji nikomu před vytištěním přečíst, neboť se domnívá, že je to zbytečné, ale ve skutečnosti ho to ani nenapadne. Tak zapomene uvést literatura nebo ji poplete, jiný zase zapomene dát manželce dárek k svátku, další se nevhodně obleče atd. Vše pod dojmem, že to stačí, nějak to dopadne, proč se namáhat. Typické šlendriánství bylo uvedeno u ing. Janči, který napsal, že okultní je odvozeno z řečtiny místo z latiny. Šlendrián si ani neuvědomuje, že něco dělá špatně nebo nevhodně. Slovo šarlatán má ambici být odvozeno od šarlatu, protože vídeňský lékař Mesmer, usazený v Paříži, nosil prý plášť šarlatové barvy. Druhá možnost je prý z italského ciarlare, žvaniti. A protože Mesmer byl považován dlouho za mluvku a neodborníka, k jeho metodám měli jeho kolegové nedůvěru až odpor, vznikl zřejmě pojen šarlatán pro lidi, kteří chtějí dělat dojem nějakým efektem, oblečením, reklamou, aby získali zájemce pro svůj obchod, služby, záměry, které však mají přinést prospěch především jim, šarlatánům. A tak již dávno obchodníci vychvalují své výrobky, dnes hlavně v televizi, přičemž použitelnost dnes musí být sice nesporná, ale ve většině případů se bez takového výrobku, jakým je např. zubní kartáček dvakrát zalomený, obejdeme. Podle mne je také homeopatie a astrologie pouhé šarlatánství, které prosperuje jen proto, že se nikomu příliš neubližuje finančně a občas něco vyjde, což reklama živě rozhlásí, zatímco o tom, co nevyšlo, se mlčí.

Typické šlendriánství najdeme v knize Příručka anorganické kolorimetrické analýzy od A. Dragomireckého, V. Mayera, J. Michala a K. řeřichy, vydalo SNTL v roce 1963, a světe div se, kniha dostala čtvrtou cenu v soutěži děl technického rozvoje. Nutno  ještě dodat, že knihu lektorovali dva význační chemici, Dr. M. Malát a prof. RNDr. PhDFr. J. Zýka, CSc. Všimněte si těch titulů v souvislosti s následujícími fakty. Protože jsem se dlouho zajímal o kolorimetrické metody, sám jsem jich hodně vypracoval a zhotovil jsem si i několik kolorimetrů, opatřil jsem  si knihu tak, že redakce Chemických listů mi ji dala recenzovat.

Po přečteni několika stran a zběžném a pak důkladném pročteni jsem byl šokován, jak taková pitomost, dokonce od čtyř autorů a dvou lektorů a oceněná 4. cenou mohla vyjít. Budu. se  snažit to vysvětlit čtenářům nechemikům. Předně je zde spousta stylistických chyb, např. místo číslo se mluví o indikátoru. Vypisovat další by vyžadovalo mnoho místa a trpělivosti. Stylistické chyby lze někdy tolerovat, horší je, když se uvádí rozpustnost nějaké látky v něčem, v čem se nerozpouští nebo neextrahuje nebo jen velmi omezeně. Absorpční maxima světla resp. příslušných filtrů jsou uvedena nesprávné nebo odlišně a různě.  Perličkou je, když se redukuje chloridem olovnatým místo cínatým, protože ing. Drahomiecký, ač uprchlý Ukrajinec, nevěděl, že ruské olovo značí český cín.  Nebo co říci zcela vzadu návodu na přípravu standardních roztoků. Tak hned první má být  antimon, ale nějak transmutoval na arzen. U galia je chybně uveden kysličník galnatý místo galitý. U thoria a titanu se píše o hodnotě pH roztoku, ale má se psát o koncentraci, některé roztoky  jsou označeny jako nestálé, ač není k tomu žádný důvod  a praktiky přípravy roztoku jsou víc než podivné. Nechemik nemůže být knihou konsternován a tak jen uvedu přirovnáni, že v knize jsou takové pitomosti asi jako bychom řekli, že pečivo pocukrujeme solí. Z knihy byl na SNTL poprask, protože jsem jim to oznámil, ale již tenkrát byla tendence z velkých chyb dělat malé a z malých téměř zásluhy. SNTL mi pak soustavně odmítalo jakoukoliv publikaci. Jak vlastně k tomu došlo? Ctihodný Dr. Zýka byl známý cestovatel a spisovatel, nicméně byl toho času vedoucím katedry analytické chemie na KU a propůjčil svoje ctihodné jméno. Opět někde cestoval a přenechal to kolegovi Malátovi. Ten mi řekl, že v původním textu bylo ještě daleko větší množství chyb a že byl nakonec z. toho ublbenej. To sice chápu, protože člověk je ublbenej i když čte vydanou "opravenou" knihu, ale neomlouvá. Jsou tam totiž chyby zcela odborné, na které Malát mohl přijít. A pokud ho čtení oblbovalo, měl to jindy číst z prostředka i od zadu. Oblbující literatura totiž způsobuje po několika stranách únavu a nepozornost. A čtyři autoři? Ti tři dali své práce ing. Dragomireckému, který je ochotně zpracoval. Ty tři autory ani nenapadlo, aby si konečný výtvor zkontrolovali. Ing. Dragomireckého jsem velmi dobře znal, byl totiž šéfem laboratoře výzkumného ústavu kovů v Panenských Břežanech, kam jsem se dostal hned po vojně. Mohl bych dál tento případ rozepsat, ale není to nutné pro pochopeni tehdejší blbosti, která se nijak neliší od té dnešní a pak mám na vše velmi nepříjemné vzpomínky. Galerie šlendriánů jako vyšitá včetně odpovědné redaktorky Školové, prom. chemičky.

Mám zde ještě jednu vysoce šlendriánskou knížku od V.I. Klassena, Magnetizácia vodných systémov, kterou vydala Alfa Bratislava z ruského překladu, zplodil ji ing. Jusko, CSc.  I když s některými vývody V.I. Klassena lze polemizovat, veškeré šlendriánství pochází od překladatele, i když to byl ing. a CSc., jenže Slovák! Je zde zcela opačně vyložen termín "cluster", draslík si spletl s vápníkem, protože kalium a kalcium jsou si tak podobné!  I citovaní autoři mají popletená jména, neurotropní léčiva jsou změněna na neutronová, morče se řekne anglicky guinea pig -guinejské prasátko, podobně rusky morskaja svinca, což překladatel geniálně přeložil jako mořské morčiaptko. Dozvíme se zde též o destilované vodě z. vodovodu. I toto je je jen slabá odvar z překladatelského výtvoru. Naši vědátoři Koryta a Vacek se však zaměřili na ostouzení Klassena, protože podle nich a sovětských soudruhů Volkenštejna a Alexandrova je magneticky upravená voda nesmysl. Spílají Klassenovi v Chem. listech 79, 1222, 1985, aniž by si všimli výše uvedených chyb.

Tiskové chyby lze toleroval, ale skutečných tiskových chyb je zde málo. Co je ale horší, pánové Koryta a Vacek si ve svém rudém vidění nevšimli, že se v knize asi pětkrát mluví o tom, že voda odtátá z ledu má podobné vlastnosti jako voda magneticky upravená. Každý fundovaný odborník by měl nadskočit úžasem a nadšením, ale pánové Koryta a Vacek nikoliv. V témž čísle Chemických listů je i moje recenze, samozřejmé slušná. A že voda odtátá z ledu má skutečně jiné vlastnosti jsem již v té době dokázal z urychlené sedimentace suspenze kaolinu. Překladatelské nesmysly jsou zvláštním druhem šlendriánství. Překlad by měl zásadně dělat odborník v daném oboru, ovládající příslušnou řeč. Je ovšem zřejmé, že vědečtí odborníci většinou nejsou 100% experti na řeči, ale zpravidla dostatečně ovládají příslušnou řeč svého oboru. Naopak expert na řeči téměř nikdy neovládá ani trochu příslušný obor. Je to tedy třeba řešit navíc odborným lektorem. Pokud se překládá naopak z češtiny do cizí řeči, je odborník na řeči nutný, aby přinejmenším korigoval neperfektní překlad vědce. Ale nic naplat, i tak překladatel musí vědět co znamená peak, aurora borealis nebo jaký je rozdíl mezi fluoridem a fluoritem (fluorit je minerál, ale současně sůl kyseliny fluorovodíkové, tedy fluorid). Ale k věci. Již bylo uvedeno, guinea pig není guinejské prasátko a meerschweinchen není mořské prasátko, ale morče. Právě tak není Windhund větrný pes, ale chrt, německé flink značí člověka hbitého, ačkoliv v češtině je to pravý opak, německý gift je jed, ale anglicky je to dar, italské caldo není nic studeného jako německé kalt a anglické cold, ale opět pravý opak. Chorvatská poprava. časovníka nemá nic společného a popravou ponocného, který špatně hlásil čas a voda za piču nemá nic společného s menstruací, ale jde o pitnou vodu.

Nuže, v knize Buňka a život (Orbis 1976), z němčiny přeložil Dr. Pikálek, zde dokonce provedl odbornou revizi a přiložil slovníček odborných termínů! Jenomže se v knize objevuje asi 20-krát uhlovodík místo uhlovodan, resp. novější termín glycid. Dokonce na str. 167 je zdůrazněno, že cukr je uhlovodík a ten uhlovodík se na stejné stránce opakuje pětkrát, nejde tedy o žádnou chybu tisku. Pan Pikálek zřejmě neví, že uhlovodík je metan, benzín i parafín a tyto látky nemají s organismem co dělat. Na další stránce se toto šílenství opakuje třikrát atd.

Pravotočivé a levé uhlovodíky (místo uhlovodan, glycidy) se objevují na str. 234 i v knize Na křižovatce nekonečna od E.I. Parnova. Překlad pořídil náš známý Dr. Grygar a méně známý dr. Anderle. Zatímco šlendrián příliš nepřemýšlí zda něco udělal dobře či ledabyle, šarlatán ví, že podvádí nebo alespoň zveličuje, přikrašluje, vyzvedává to málo podstatné a zamlčuje závady. Můžete třeba velmi lacino koupit hodinky, ale brzy se porouchají a nikdo vám je nespraví. Někteří léčitelé doporučují určité léky, jako třeba tvaroh s cibulí nebo odvar z dubové kůry na všechny možné nemoce. A konečně homeopatie a astrologie jsou znovu nabízené šarlatánské metody. Jak se rozhlašuje, homeopatii založil roku 1796 v Lipsku Hahnemann  a to na dvou principech. První byl, že účinnost látky se zvyšuje s jejím zředěním, druhý že podobné se léčí podobným. Tak třeba malárie je provázena vysokými horečkami. Podáním chininové kůry se horečky ještě zvýší a pacient se uzdraví. To ovšem nemá nic společného s imunizací, očkováním nebo adaptací organismu. Rozšířila se však hlavně první metoda, která byla i při své nepochopitelnosti lépe pochopitelná. Tato metoda byla založena na poznatku, že kapička rtuti po polknutí nic v těle nedělá, ale rozetřena s neutrální látkou vyvolává prudký průjem. Omyl je zde v tom, že účinnost nevznikla ředěním, ale velkým zvětšením povrchu.

Že se Hahnemann mýlil lze pochopit, vždyť to byl konec 18. století. Nelze však pochopit, že tuto metodu dnes propagují někteří lékaři a dokonce se pořádají kurzy. Vymysleli si pro naivní zájemce trik s předáváním informace, aniž by vysvětlili jak a kým. Pacienti pak dost často argumentují tím, že jim to pomohlo. Pokud to není náhoda či normální samovyléčení organizmu, lze vyléčení přisoudit buď tomu, že lékař, aniž by to věděl, působil jako léčitel, což ovšem vyžaduje více návštěv. Spíše jde však o podvod - homeopatický lék obsahuje účinnou látku v určitém dostatečném a nikoliv nepatrném či dokonce nedokazatelném množství, ale vydává se za homeopatický, neboť to letí jako reklama. Našel jsem přiléhavé přirovnání - když jsem byl student, byla nutnost nošení brýlí považována za něco nehezkého, mluvilo se o šprtácích, profesorech a já sám jsem se přesvědčil, že když jsem si sundal brýle, tak mi neodmítla žádná dívka tanec a když jsem měl brýle, tak až tři z deseti odmítly. V pozdějších letech se naopak brýle staly módou, při spěla k tomu snad i Naďa Urbánková. A pak jsem objevil, že některé dívky či ženy dávají přednost brýlatým, protože je považovaly za inteligenty - nuže můžeš být pitomec, ale vezmeš-li si brýle, budeš považován za inteligenta. Totéž již dávno platilo o ošacení a dodnes platí v obalové technice. Nuže označ lék za homeopatický, udělej propagandu a lidí se pohrnou! Některé moudrosti zde uvedené jsem vyčetl z knihy E. Burna Drogy, léčiva a lidé (Orbis 1967). Podobně lze zkompromitovat astrologii či spíše pseudovědy se vlastně kompromitují samy. Nadhodil jsem, že astrologie nedovede odpověděl na existenci dvojčat. Nahodile jsem prověřoval asi pět párů dvojčat, ale jejich osudy a charakteristiky byly jen v jednom případě trochu podobné. Já sám jsem si v jedné staré brožurce početl horoskop pro blížence a skoro jsem byl nadšen, jak vše vycházelo. Pak jsem si vypsal to co nevycházelo a bylo to zhruba 1:1. Trochu divný případ se mi stal s horoskopem v časopise Medium. Tam mi vycházelo, že 16. dne v měsíci nebudu mít peníze, čemuž jsem se srdečně zasmál, neboť ten den, pokud není neděle, beru důchod. Pak se ale stalo, že jsem 16. musel někam odjet a peníze jsem dostal jindy. Náhoda? Zřejmá, protože stejný horoskop musel platit na  desítky a snad stovky jiných lidí. I když astrologům promineme že nerozlišovali hvězdy a planety, nelze jim prominout, že neuvažovali vliv Slunce a Měsíce, který je skutečně reálný a dlouho je známo, že působí odliv a příliv moře. Nuže - šarlatáni všech zemí - spojte se!

.Myslím, že jsem v předchozí kapitole uvedl ing. Janču, který ve své knize Psychotronika; pro každého napsal dvě znamenité věty, a to o sobě, aniž by to tušil.  Na str. 7, že čím méně se o něčem vít tím více se o tom hovoří - zde píše na str. 8 pak píše, že sám nejlépe ví, kolik mu do skutečného psychotronika chybí - změnil titul z Psychotronika očima nepsychotronika na titul výše uvedený.

Málem bych zapomněl na další nádherný přiklad tuposti a vlastně drzosti ze sborniku Fyzika a sporné jevy z Alšovic 1984. Samozvaní vědátoři samozřejmě nepozvali PhDr. Rejdáka ani mne, což samo o sobě hovoří o jejich stupiditě. Tam na str. 94 doc. Eva Troníčková, CSc. z ústavu pro rostlinnou výrobu v Praze v Ruzyni prezentovala článek "K výsledkům pokusů s magnetizovanou vodou" a článek začíná: Budu hovořit o pokusech s magnetizovanou vodou a jejím vlivem na rostliny,  ačkoliv .jsem sama takové pokusy nedělala! Sancta simplicitas - ona se k tom ještě přiznává a nakecá o tom téměř 8 stránek! A bez literatury!  Samotný termín magnetizovaná voda je nesprávný. Bere si na paškál prof. Kopečka z Brna, který prý své výsledky vy šperkoval. V textu je mnoho nepřesností, hovadin, poloprava a lží. Mne se neodvážila kritizovat, jako téměř nikdo. Pokusil se o to Dr. Pekárek v Rozhledech matematicko fyzikálních, č. 1, 1989, ale díky tehdejšímu šéfredaktorovi doc. I. Štollovi mi bylo umožněno v replice ho rozmetat. To se ale týkalo spíše "psychické" energie. Týž vědátor za spolupráce prof. Kašpara mne osočil v Zahrádkáři č. 5/86 a redakce uveřejnila řadu výkalů jejich mozků proti mně. Nebudu to zde vypisovat, neboť jde o deformované myšlení jak vědecké, tak občanské. Po určitých tahanicích s redakcí mi Zahrádkář uveřejnil vyjádření v č. 10/86 a dokonce se mi redakce omluvila, že neuvedla u mého jména tituly. Aby bylo jasno, výčet vědátorů, kteří na mne plivali v č. 5, byl ověnčen řadou titulů, takže vynecháním mých titulů bylo možno vykládat jako zdůraznění toho, že já jsem blbec a oni sežrali Šalamounovo hovno.