Již delší čas si připadám, že žiji mezi blbci

2. Vysvětlovači

Jeden můj známý jednou řekl, že volovi je vše jasné. Musel jsem ho opravit vložením slůvka hned, tedy volovi je vše hned jasné, protože jinak bychom uráželi skutečné odborníky. Otřesné případy vysvětlovačů máme právě u hraničních jevů.. Takovým klasickým případem je případ docenta Horvaie, který jednou zkoušel jasnovidku. Ta seděla se zavázanýma očima a zády k tabuli, na kterou pan docent napsal nějaké slovo a jasnovidka ho správně řekla. Materialisticky založený docent z toho byl janek a tak to vysvětlil tak, že žena odposlouchává skřípáni křídy.

Fantasmagorické vysvětlování  bylo vědátory použito i pro proutkařství. Dr.Pekárek tvrdil, že v přítomnosti jiných lidí proutkař odezírá z mimiky  obličeje a pokud na tváře nevidí, soudí na vodu z toho, že je zde někde tráva zelenější, jindy prý voda  je všude, jindy jde o náhodu a v nejlepším případě o zkušenost v posouzení terénu. Zaznamenal jsem tři zvláště povedené případy ve  "vysvětlování" alchymistických triků.  F. Gel napsal knížku Syn čarodějnice (o Keplerovi), která byla výborná až na str. 79, kde vysvětluje, že alchymista pod bdělým okem císaře roztavil v kelímku nesporné olovo, pak je míchal stříbrnou tyčinkou, až po vychladnutí byla v kelímku zrnka nesporného zlata! Tyčinka prý byla dutá, v ní bylo ukryto zlato a byla zalepená voskem. Ten se roztavil a protože olovo taje při 334 °C, bylo možno míchat stříbrnou tyčinkou docela klidně, neboť stříbro taje až při 960 °C. Vosk zmizel, zlato vypadlo a protože taje až při 1240 °C, "našel" je alchymista neporušené. A je to! Že olovo taje již při 327 °C bychom mohli přehlédnout, u zlata, které taje již při 1063 °C je už rozdíl vyšší, ale pan gel nám dluží odpověď jak a kde našel alchymista to zlato neporušené! Zlato i stříbro se totiž v roztaveném olovu rozpouští jako cukr ve vodě, takže zlato nemohlo být k nalezení. Psal jsem panu Gelovi, tehdy ještě žil, ale ten mi napsal, že nešlo o transmutaci, ale o transformaci - inu blbec zhýčkaný rozhlasem a ješitností. V knížce (vydal Magnet 1971) napsal na konci doslov jakýsi Hanuš a vzpomínal na Gela, který 20.12.1954 měl v rozhlase rozhovor s profesorem Heyrovským, který dostal Nobelovu cenu za objev polarografie. Na otázku jaká roztok lze analyzovat odpověděl Heyrovský že hranice je jedna ku milionu. Na otázku jak dlouho trvá takový rozbor odpověděl, že jednu vteřinu a na otázku jak dlouho trval takový rozbor dříve odpověděl Heyrovský že den. To jsou všechno nesmysly pro balamucení veřejnosti, i když snad Heyrovský chtěl být stručný. V jakém zředění lze polarograficky kov stanovit závisí na jeho charakteru i na přítomnosti jiných látek, některé prvky nelze stanovit vůbec. Velkým nesmyslem je tvrdit, že dříve rozbor trval den a nyní vteřinu - ó jak jsem já Heyrovský geniální! Do doby trvání rozboru se totiž musí započítat i příprava vzorku, navážení, rozpuštění, filtrace a případně dělené a koncentrace, odečtení hodnoty a výpočet. To při nejlepší vůli může trvat hodinu, mnohdy i déle. Výše uvedené "vysvětlení" alchymistického triku převzal J. Glückselig do své knížky Podvedená věda (Kontakt 1972) na str. 207, čímž se zasloužil o propagaci nesmyslu.

Další knihou s debilním vysvětlením je Perpetuum mobile od ing. S. Michala (SNTL 1971). Tam na str. 39 píše, že alchymista udělal dvojité dno, horní falešné bylo z lehce tavitelné hmoty (jaké asi?) a tak se nad ohněm rozplynulo a vytvořilo na dně houbovitou sedlinu, v níž plavalo roztavené zlato! To lehce tavitelné dno mohlo být z cínu, zinku, olova, jenže z těchto prvků nejvýše taje zinek při 419 °C, ovšem jejich slitina by tála podstatně níže. Olovo má hmotnost 11,4, cín 7,3 a zinek 6,9, zatímco zlato 19,5, takže v žádném případě nemůže na této roztavené směsi plavat a už vůbec nemůže být roztaveno, protože jsme již výše uvedli, že taje při 1063 °C. Konečně zde máme knihu od V. Kaplického Život alchymistův (životopis E. Kellyho), Č. spisovatel 1980. Zde na str. 18 a 20 mladý Kelly viděl v roztaveném olovu kousek zlata, který tam vhodil záměrně jeho učitel Dee a ke svému triku se přiznal. Ovšem my už víme, že zlato nemohlo ani plavat, ani se roztavit, ale pěkně se v olovu rozpustit.

Tyto případy se mi podařilo uveřejnit v odborném časopise Chemické listy 75, 1075 (1981), č. 10, článek má název Spisovatelé a alchymisté. Znalcům ufologické literatury jsou jistě známá "vysvětlení" UFO fenoménu jako halucinace, balony, planety, ptáci, bludičky, kulové blesky, meteority, až po reálnější vysvětleni jako rozpad družice nebo zkouška nového typu letadla

Pozoruhodně nesmyslné úvahy měli dva mladí nadšenci B. Prus a M. Pondělíček a podařilo se jim je natřikrát uveřejnit ve VTM č. 18-20/1981. Charakteristické pro fantasty - vysvětlovače je, že neustále opakují slůvka může, mohlo by, ale téměř nic z toho, co je. Látky vyvolávající luminiscenci mohou (!) působit toxicky a proto pozorovatel (UFO) může (!) blounit a jeho pozdější svědectví je zcela bezcenné. Jak páni autoři k tomu přišli? Asi něco slyšeli, že v zářivkách je rtuť a křemičitan barylnatý, který je rovněž jedovatý. Místo Condonovy komise se mluví o Condorovi, u obrázku vysvětlujícího vznik duhy v kapce vody jsou nsperívně uspořádány barvy, falšované fotografie (jako ukázka) jsou na první pohled falšované, atd. atd. Vysvětlovači se podobají fantasmagoristům, ale liší  se od nich tím, že neodborně a bez hlubších znalostí se snaží řešit, vysvětlit již dané jevy a případy, tedy dělají cosi jako  špatní detektivové, zatímco fantasmagoristé ty případy, jevy a fantazie vymýšlejí, viz ing. Wiesnera. Další rozdíl je v tom, že vysvětlovači vše vysvětlují na základě  známých a banálních znalostí - když podle Aristotela dírka v látce propouští světlo, proč by hvězdy nemohly být dírkami v obloze? Fantastové volí nové přístupy a principy, které bohužel většinou nelze prokázat.

Někteří kritici a vysvětlovači se dovolávají tzv. Occamovy břitvy. Vilém Occam (1270-1347) byl anglický filosof, terminista a dialektik, který, jako Roger Bacon, zavrhoval scholastické mudrování. Veškeré vědění pochází ze  zkušenosti - odděloval filozofii (přírodní) a teologii, které se podstatně  liší a té poslední přísluší jen víra. Měl údajně nabádat k vysvětlování jevů a: příčin těmi nejjednoduššími důvody a vše fantastické a neuvěřitelné se má "odříznout", odtud  Occamova břitva. Zdá  se, že páni vědátoři jakýsi Occamův výrok zneužili, protože kdybychom měli vše vysvětlovat nejjednoduššími příčinami a  způsoby, neměli bychom teorii relativity ani kvantovou mechaniku a mnoho dalších objevů.

Že jde o zneužití jakési myšlenky je zřejmé i z toho, že Occam žil ve 14. století, kdy se to hemžilo čarodějnicemi, démony, duchy atd. Takže vysvětlovat něco vlivem satana či ducha bylo třeba "odříznout". Mám po dědovi červenou knížku Jednotný názor o všehomíru od jakéhosi  dr. Vaňka. Pochází z. počátku 20. století a vydal ji Vilímek. Je zábavné v ní sledovat jaké teorie vytvářeli o hmotě a o atomech vědci, především ale filosofové v 18. a 19. století. Uvádět příklady zcestného  i když někdy trochu logického myšlení není zde možné, protože když se řekne A, musí se říci i B, případně i C. A pak jsme si řekli, že přemýšlet a polemizoval o starých názorech je dnes jen ztráta času, i když některé pravdy a fakta setrvávají dodnes, například ono chybovati je lidské, hanebné je ale v chybě setrvávat.