Již delší čas si připadám, že žiji mezi blbci

a jen já jediný mám jakž takž zdravý rozum. Abych se nepřechválil, udělal jsem v životě také několik hloupostí, například že jsem se poprvé i podruhé oženil, že jsem utekl do Kanady a pak se vrátil, že jsem dal výpověď v posledním zaměstnání… jinak si už na nějaké větší hlouposti nevzpomínám. Ale i výše uvedené hlouposti byly způsobeny hlavně osobami třetími, třeba ta první ženitba mými rodiči, druhý rozvod rodinou mé manželky a výpověď jsem dal, když jsem měl dosti rozháranou mysl po úmrtí mých rodičů. Aby bylo jasno, nešlo o tu smrt, byli oba už dost staří, ale zanechali mi byt v hrozném stavu, zanesený spoustou krámů, papírů, bedniček, hadrů i látek a šatů a navíc ještě podobně zaneřáděný domek v Libochovicích. Musel jsem to vyklízet, odvážet, likvidovat a sama prozřetelnost mi poslala na inzerát jednoho pána, který dost věci ode mne odkoupil. Nebudu zde líčit podrobnosti, protože jde o rozbor a poznání cizí hlouposti a blbosti. Dodnes nevím, zda ke konfrontacím dochází z blbosti nebo ze schválnosti. Blbost vidím v tom, že redakce nepřijme můj článek, protože lektor je vůl, nenamáhal se o seriozní posudek a práci odsoudil. Schválnost pak vidím v tom, že se někdo bojí o svůj chlebíček, postavení, je ješitný a proto jedná proti. Zdá se mi, že se však obojí značně prolíná, protože i když někdo dělá něco schválně a myslí si, že tím něco získá, zpravidla nic. Mám či měl jsem dva známé, z nichž jeden mne při setkání štval existencí perpetua mobile a druhý mi stále předhazoval některé nepříjemné lidi a mentionovou hypotézu. Pak popíral UFO, kruhy v obilí, pronášel pomluvy o biblických osobách, tvrdil,že Řím nedal zapálit Nero, ale křesťané apod. A tak jsem mu dal přímo i nepřímo, přes známé najevo, ať mne vynechá. Za nějakou dobu se opět vetřel do přízně a zdá se, že se umoudřil. Chudák si asi chtěl kompenzovat mindráky. Mám dva případy kolegů z ÚÚG. Dr. Trnka musel byt vždy v opozici, jenže tomu věřil. Dr. Jiřele záměrně tvrdil vždy pravý opak a měl radost z toho, jak jsem se já nebo jiný čertil. První se rozváděl asi šest let a druhý měl padoucnici - zřejmý důvod pro ukájení mindráků, zdůrazňováním svých názorů a popíráním cizích. Musím se ale přiznat, že spoustě věcí nerozumím a třeba na hledání hub, ženy, matematiku a řeči jsem byl vždy blbej, i když jsem to jakž takž zvládl. Vůbec nerozumím jak stroj plete punčochy a svetry, jak se vyrábějí miniaturní kolečka do hodin, jak se tiskne stupnice na rádio, jak se vůbec tiskne, protože moje představa tisku je spojena s dětskou tiskárničkou a nechápu jak i několik lidí může vysázet tlustý telefonní seznam a nezblbnout z toho. Nerozumím počítačům, především nechápu jak se na obrazovce vytvoří písmenka a dokonce barevná. A je toho ještě mnohem víc. Něčemu, jako televizi, rozumím částečně a dokonce jsem si ji před léty opravil, když mi vynechávala ve studeném pokoji. Chlad způsobil stáhnutí dvou těsných součástek a udělal se dočasný kraťák. Svými nevědomostmi se nechlubím, ale taky je neutajuji a klidně se chytřejšího v onom oboru zeptám, aniž bych to pokládal pod svoji důstojnost. Tolik, abych ukázal, že se nepovažuji za papeže a vševěda, ale co vám, to vám a to hájím. Člověk musí totiž vždy znát své meze a možnosti, ať již jde o pracovní, sportovní či jiné výkony, znalosti a schopnosti. Ty samozřejmě u většiny lidí se s věkem v oblasti duševní rozšiřují, ale v oblasti tělesné po určitém věku, tak zhruba po padesátce. Slábnou. Mělo by tedy platit, že čím je člověk starší, tím by měl být moudřejší. Někdy to platí zejména u žen, když si zvyknou, že jim to přestává fungovat. U mužů, zejména s titulem DrCs. se se stářím objevuje skleróza, ješitnost, zkostnatělost, neschopnost přijímat nové myšlenky, diskutovat. Je pravda, že někteří tito pánové měli podobné vlastnosti již dříve. Nicméně můžeme s Goethem konstatovat, že se často tvrdí, že někdo musí být starý, aby byl moudrý, ale ve skutečnosti má co dělat, aby se udržel takový jaký byl.

Položme si otázku, proč poznávat blbost? Jednak cizí a jednak vlastní. Časem jsem totiž pochopil, že často když o někom řekneme že je blbec nebo vůl, tak pokud to není míněno jaksi žoviálně, ale naštve nás to, potom se spíš zlobíme sami na sebe, že jsme naletěli, nedali si pozor, nebyli jsme dost obezřetní, na něco jsme zapomněli apod. Ovšem třetí případ je, když to vyslovíme se skutečným pohrdáním. Takže musíme se naučit ty dva případy rozeznávat.

 1. Jak poznat blbce

Asi podle toho, že se chová jinak než jiní a hlavně nikoliv podle našich představ. Zde si ovšem musíme dát pozor, zda ty naše představy jsou vhodné nebo správné. Člověk se může projevovat jako blbec třeba jen v určitém prostředí nebo v určitém oboru a je tedy na něm, aby mluvil jen o tom, o čem je dobře informován a necpal se někam, kam nepatří. Pro ulehčení úvahy cituji z knihy B.  Blažka Mezi vědou a nevědou (Kontakt 1978). Dotyčný rozebírá velmi podrobně tři lidi, kteří se domnívali, že objevili velikou věc. Prvního uvedl známého spisovatele E.A. Poe, který z kritiky vychází ještě nejlíp, protože většina jeho spisů je chápána jako tehdejší sci-fi. Napsal však i docela normální povídky jako Brýle. Blažek se zaměřil na jeho knížku Eureka. Název pochází z řečtiny, kde Heureka značí "našel jsem". To prý vykřikl Archimedes, když vyběhl z lázně, kde objevil svůj zákon o nadlehčování těles vodou. V knížce se Poe zabývá hmotným i duchovním vesmírem. A protože A. Poe žil v letech 1809-1849, dožil se tedy pouhých 40 let a navíc v první polovině 19. století, nemůžeme brát jeho teorie vážně. To bychom se museli zabývat i Feurbachem, Kantem, Leibnitzem a dalšími, kteří se zabývali hmotou, dušé i vesmírem.

Že jde o jakýsi náznak satiry (podobně jako u Swiftových Gulliverových cest), ukazuje sám Blažek, když cituje některá jména učenců, které Poe vymyslil, jako Tuklid, Cant či Aries Tottle, což připomíná Euklida, Kanta a Aristotela. Tato jména jsou uvedena v úvodu k Eurece z jakéhosi dopisu z lahve nalezené roku 2848! Blažkovy někdy zajímavé úvahy by byly na místě, kdyby psa! na téma sci-fi. Ale jak vyplývá z další části jeho knihy, zaměřil se na Karla Neuperta a na jakéhosi pana Haleizovu. Zatímco Toe je uveden ve slovnících, oba další marně hledáte, nikoliv proto, že nejméně o 50 let později než Poe, ale proto, že nezaujali vědce ani jedním slušným objevem a vše co vyprodukovali byly jen nesmyslné žvásty. Zde je třeba připomenout, že uznávaní vědci, jako Newton, Euler, Rutherford, Kelvin se také v něčem mýlili, ale jejich omyl byl překlenut skutečnými objevy. Pan Neupert ale vytvořil teorii duté Země, která se liší od Verneovy fantazie tím, že nám všem se zdá, že žijeme na povrchu Země, ale je to optický klam, neboť žijeme uvnitř. Haleizovi zase přisoudil historický vývoj lidstva barvám podle jakéhosi podivného klíče. Zajímavé jsou s hlediska vědecké argumentace a psychologie některé výklady těchto pomatenců, jejichž společným znakem je, že ignorují prověřené poznatky a přírodní zákony. Zájemce najde bohaté zdůvodnění v Blažkově knize, my však zde vyvodíme nejméně dva závěry. Předně si Blažek ke své kritice vybral v podstatě dva nebo tři paranoiky a ukazuje na nich svoji moudrost. Je totiž PhDr., narozený r. 1942 a o vědě má poněkud zkreslené představy. Kdyby byl totiž fundovaný vědec, vybral by si ke kritice nějakou uznávanou osobnost, třeba Einsteina, Newtona nebo i našeho Kahudu, který někdy v roce 1973 přišel s teorii psychických částic - mentionů. Navíc pokud kritizovaný dosud žije, lze očekávat jeho prudkou reakci i reakci jeho ctitelů. Je tedy trochu zbabělé či chcete-li opatrné, kritizovat ty mrtvé nebo ty, kteří jsou hodně daleko. Tak se zařídil počátkem ledna 1995 v jednom magazínu známý K. Pacner, když pranýřoval různé okultisty, léčitele atd., ale zásadně ze zahraničí. Konečně druhé či třetí naučení je, že nemáme diskutovat o zjevných nesmyslech, zejména z dob minulých. Je to ztráta času, prostoru v časopisu, stojí to něco peněz, při nejmenším poštovné a ubíjí to nervy. Při posuzování starých teorií, praktik a receptů musíme být opatrní, abychom neodmítli něco, na čem je skutečně něco užitečného. Historie však ukazuje, že takových věcí je velmi málo - Heronova banka jako princip reakčního pohybu, čínské rakety, akupunktura a léčivé byliny. A tak lze doporučit zabývat se vědou asi od konce 19. století. Blažek ve své knize označuje lidi, vytvářející podivné teorie, domněnky, názory, zabývající se záhadami, za podivíny a to včetně našeho Dr. Součka, který je podle něho metapodivín. Cituje jakéhosi Martina Gardnera, který charakterizuje pseudovědce, excentriky, podivíny atd. především tím, že jsou odtrženi od svých kolegů, mají sklon k paranoidním bludům, považují se za genie, své kolegy považují za ignoranty, je přesvědčen, že je nespravedlivě diskriminován, má sklon napadat právě největší vědce a nejprověřenější teorie a má sklon psát ve složitém žargonu a vytvářet nové pojmy - neologismy.

Všechny tyto charakteristiky jsou však zcela mylné nebo platí jen z malé časti, ale platí jak na fantasty, tak na titulované vědce a nejsou tedy žádnou definicí. Je přísloví, že zloděj volá chyťte zloděje a že podle sebe soudím tebe. Pan Gardner i pan Blažek se zřejmě považují za genie, kteří si myslí, že mohou pseudovědce charakterizovat.

Co je to pseudověda? Pseudo znamená něco skrytého, co se tváří jinak než je, předstírá, je to kamufláž. Čili předstírá se něco že je věda i když to vědou není. V podstatě ovšem pseudověda je nesmysl, protože ji vytvářejí lidé, pseudovědci a ti vytvářejí nesmysly i předstírají, že jde o vědu. Ale připusťme termín pseudověda jako termín pracovní a podívejme se, jak definují pseudovědu Dr. Malina s Dr. Kukal v knize Soumrak kouzelníků (Horizont 1987). Oni ji vlastně nedefinují, ale popisují její metody, ač by měli spíše mluvit o metodách pseudovědců, neboť sami na předchozí stránce mluví o vědcích, kteří se mýlili a museli v rámci vývoje opravovat. Takže v pseudovědecké literatuře je mnoho omylů a chyb. Pracuje se s něčím, co není prokázané, jako s faktem. Ze zkreslených nebo smyšlených faktů se vyvozují další falešné závěry, přehání se, možná menší katastrofa se líčí jako světová, uvádějí se nepodstatné skutečnosti a nepřihlíží se k podstatným věcem, uvádějí se mlhavé a neověřené údaje, chybějí odkazy na literaturu, uvádějí se spekulace nepodložené fakty ani indiciemi, odvolávají se na autority, zejména je v oblibě Einstein atd. Téměř se vším, co tvrdí Malina a Kukal, lze souhlasit na rozdíl od předchozích charakteristik pana Gardnera a Blažka. Jenže Malina a Kukal se v knize sami dopouštějí spekulací a nedoložených tvrzení. Na str. 14 by se prý hodil název šarlatáni na lidi, kteří oslavují léčitele a ty, kteří ohýbají lžičky silou vůle. Na str.127 je obrázek odrazu osoby v. mlze, který paroduje zjevení panny Marie, což je nesmysl a autoři vůbec nic o těchto zjeveních nevědí. Na str. 196 je jakási podivná historka s utopenými lidmi, kteří naletěli jakémusi mágovi a co shlédl pan Malina na jakémsi zájezdu s Čedokem v nedefinovaném čase a na nedefinovaném místě. Tyto tři ukázky jsou jen slabým odvarem toho, že autoři se sami nedrží toho, co hlásají. Kromě toho je celá kniha prošpikována termíny jako pseudověda, pseudovědec, pseudovědecký a doplněna satirickými malůvkami pana Kerlese, které patří do humoristického časopisu, ale ne do populárně vědecké knihy, která chce napravovat pokleslou pseudovědu.

Ještě větší nesmysl či odborně řečeno psychologickou projekci, tj. přenášení vlastních chyb na druhé poskytuje článek M. Volkenštejna ze sovětského časopisu Priroda z listopadu1983, který s radostí přetiskl náš časopis Vesmír v č.3, 1984. Článek má název O fenoménu pseudovědy a pokud jsem se nespletl, objevuje se tento termín s příbuznými termíny 22-krát a to na dvou stránkách článku formátu A4. Je odbornou zvyklostí, že se stěžejní termín v článku má vyskytovat 2 až 3- krát a pokud text vyžaduje další opakování, používá se zkratek. Článek obsahuje přesně dle Malinokukalovského dělení na hrubé chyby a omyly, nedoložená a zkreslená tvrzení a dokonce i invektivy. Pseudovědu charakterizuje pouze tím, že má jen odlišné zdroje informací než věda; není to ovšem pravda., protože má jen odlišné, nevědecké či neadekvátní metody. Tvrdí jako jiní, že pravda dříve či později zvítězí; tvrdí že neudržitelnost telepatie, parapsychologie apod. byla už mnohokrát prokázána (chudák ani. Neví, že telepatie patří do parapsychologie). Časový průběh možné přestavby molekul vody prý trvá řádově stotisíciny sekundy. To, opět není pravda, neboť magnetická aktivace protonu vodíku má relaxační čas 3,6 sekundy a strukturní relaxace molekul trvá až 24 hodin. Samozřejmé že o magnetohydrodynamickém jevu také nic nevěděl - na konci článku je dosti podivný citát Ch.M. Talleyrand Perigorda (1754-1838), a to, že někdy stačí, aby člověk předstíral nevědomost toho, co zná, aby získal pověst, že zná to, co neví. Dotyčný byl politik a tak jde o výrok obrážející politickou taktiku. Jenže může být M. Volkenštejn, člen korespodent AV SSSR, vedoucí .experimentální a teoretické biofyziky, takový.hlupák? Možná, že to předstírá i s našimi vědátory z redakce bývalého Vesmíru, aby dezorientoval čtenáře i vědce, neboť co kdyby to nějaký "pseudovědec" zneužil proti státnímu zřízení a :akademické vědě!? Jde o záměrnou dezinformaci nebo o "vědeckou" hloupost? Tím se vracím k otázce, kterou jsem již nadhodil v úvodu - zda jde o špatný záměr či o blbost. Podívejme se na jiného sovětského vědátora A.I. Kitajgorodského, jehož články neméně nadšeně přetiskl Vesmír. Tak v č. 11,1973 čteme, že .se .proslavil knihou Renixa, která pranýřovala hloupost a.v r. 1973 měla ..již druhé vydání. Termín Renixa jako symbol hlouposti vznikl prý tak, že jistý učitel napsal na tabuli azbukou čepucha, což znamená hloupost až pitomost. Jenže jistý žák čepuchu přečetl jako renixu. A pan Kitajgorodskij si na tom založil slávu, aniž by tušil, že hlupák je vlastně on sám. Pokud znáte azbuku, napište si slovo čepucha a zjistíte, že s malou dávkou fantazie lze slovo číst jako renixa, pokud písmena budeme pokládat za latinku. Dotyčný žák se zřejmě učil francouzsky, jak kdysi bylo v Rusku zvykem a tedy se mu popletla latinka a azbuka. Kitajgorodskij renixu nevymyslel záměrně, ale zcela jistě ze své hlouposti. Vesmír v č. 9,1984 přetiskl i jiný jeho článek Za hranicemi vědy. Jde zase o obvyklé fráze. Lidé, zabývající se parapsychologí apod. jsou většinou prý polovzdělanci, jejich znalosti biologie a fyziky jsou nepatrné. Pravda prý zvítězi! (kolikrát již?. Tvrdí také znamenitou věc: má prý dojem, že člověk, jakmile je mu víc jak 60-65 let, už nemá oprávnění tvrdit, že vědecky pracuje. V tomto věku se prostě věda dělat nedá. Komicky trapné je, že v době, kdy vznikl rozhovor, bylo Kitajgorodskému 70 let! Rozhovor pro Vesmír vytvořil Ivo Budil, který jako postkomunistický přisluhovač dnes uvádí v rozhlasu pořady Meteoru. Doufám, že čtenář již tuší, jak se pozná blbec i když má titul. Shodou okolností jsem si vyměnil dva dopisy s předsedou parlamentu PhDr. M. Uhdem a můj přítel J.K se opět domnívá, že ing. I. Wiesner, který měl v ZAZ šokující článek o UFO, by měl se vyjádřit ke kritice.

Nevím, zda to J.K.přehlédl, ale pan ing.se vyjádřil v ZAZ č.5 a na kritiku ing. Reichla odpověděl tak, že jen potvrdil svoji co, jak to nazvat? Hloupost, neinformovanost, nevzdělanost? Kromě jiných, dřívějších podnětů jsem se tedy rozhodl napsat něco o blbosti a co s tím souvisí. Nadpis kapitoly zní Jak poznat blbce.  Především si já sám, ale i třetí osoba, která prahne po diskuzi, musí uvědomit, že přístup, ale hlavně schopnost si všimnout pitomosti závisí na profesi, vzdělání i obecné informovanosti. Takže já jako chemik si všimnu, že v Magazínu 2000 č.7/94 na str. 22 vidím, že slitina, která má odolávat vysoké teplotě, nemůže vzniknout ze tří kovů tavením při 272 °C za přídavku boraxu, který mimochodem taje při 741 °C. Je to prostě pitomost. A jako člověk informovaný v ufologii vidím, že obrázek na str. 14 v témž čísle nemá nic společného s textem a jsou to mraky nad Brazílií. A jako člověk, který se zajímal o astronomii a má určitou literaturu vím, že v čísle 6/94 na str. 14 je pozitiv a negativ galaxie NGC 4594 v červeném světle a nejde o žádné UFO, i když se to u obrázku neuvádí. Jsou ovšem skutečnosti, kterých si může všimnout každý člověk, pokud má trochu rozumu a střední vzdělání. Například kdo a jak získal údaje o teplotě, rychlosti atd. v článku v č.7/94 z původního textu v sanskrtu? A v témž čísle na str.19 jak je možné, že staří Indové se svou supertechnologií (str. 20-22) vytvořili létací stroj vimanu s vrtulí a s křídly z ptačího peří! Také v Magazínu č.l2 jsou nesmysly. Na str. 19 marně pátráme po poloze Velké pyramidy, neboť obrázek představuje deltu Nilu. Na str. 22 je obrázek, který má představovat ankh, nilský kříž, ale kde je? Ruský vědec Milchikerik na str. 25 tvrdí, že zahnuté dráty (virgule typu L) indikují energetická pole, která fyzikální metody vůbec neregistrují. Pak se ptáme, zda dotyční vědí o vlivu těchto zón a polí na Geigerův dozimetr a distorzi radiových vln. Týž vědec na str. 27 asi sbírá houby, ale dvanáctimetrový otisk létajícího talíře, slibovaný v popisu, nikde ani náznakem nevidíme. Králem šarlatánů je bezpochyby ing. Janča CSc (dokonce!). Ač  hutní inženýr, zabýval se tzv. alternativní medicínou, ale vyznamenal se zejména dvěma knížkami: Psychotronika pro každého a stopové prvky a kovy života v přírodě. První knížka  má 143 stran, druhá 126 stran a obě vydalo nakladatelství Eminent. Do stránky 88 vykládá některé směry psychotroniky a většinou ěpatně. Pokládá ji za pokračovatele okultismu, čímž nahrává takovým oponentům jako Dr. Kašpar nebo Dr. Kopský, čímž se prozrazuje, že nemá v příslušné literatuře přehled. Slovo okultní odvozuje z řečtiny, ač pochází z latinského occultus = skrytý, tajný. Pohled do latinského nebo naučného slovníku by byl asi namáhavý. Nelze akceptovat možnou výmluvu, že tyto slovníky neměl. Nebylo třeba uvádět původ slova; kvalitu knihy, byla-li by jaká, by to nesnížilo. Janča nemá ani potuchy o držení virgule. Od stránky 91 vysvětluje použití kyvadla, což ztotožňuje s radiestézií; to je nesprávné, protože radiestézie je citlivost na záření. Následují metody, jak si pomocí kyvadla čili pendlu určit diagnózu své nemoci, vhodný lék, vhodné, vitaminy a stopové prvky apod. Pendl se drží na niti mezi palcem a ukazovákem nad kotoučem, v jehož výsečích jsou napsány nemoci, léky atd. Pendl má vychýlením ukázat o co jde. Je to samozřejmě nesmysl, protože nemůže dojít k žádné interakci a informaci pro pohyb dodává nevědomky sám pendlař, který má třeba podezření na určitou nemoc, nebo někde zaslechl, že ten či onen lék je obecně účinný. Pendl ovšem reaguje v rukou citlivé osoby na geoanomální zóny a u těla pacienta, neboť, zde jsou podmínky pro interakci.  Paradoxní jsou. některé Jančovy výroky na začátku knihy. Na str. 7 říká, že čím méně se o něčem ví, tím více se o. tom hovoří. Na konci předmluvy se přiznává, že dílko chtěl nazvat Psychotronika očima nepsychotronika, protože sám nejlépe ví, kolik mu do psychotronika chybí. Zde je vidět, že neví co je psychotronika a co je věda, protože jeho prohřešky jsou především proti základům vědy, totiž reserši, kontrole, experimentům. Také v žádné psychotronické literatuře nenajdeme aplikaci pendlu pro diagnostiku na kotoučky s výsečemi. Na str. 11 tvrdí, že když se dříve říkalo, že je něco nemarxistické, bylo to nevědecké. Z vlastní zkušenosti vím, že nikdo necpal do vědeckých prací a knih marxismus, pokud ovšem nešlo o tzv. společenské vědy. Ostatně pokud někdo chtěl opěvovat Lenina, Stalina či Marxe, mohl to dělat, ale nikdo ho nenutil. Tak u nás někdy v padesátých letech vyšly v překladu. dvě knihy o astronomii. Od jakéhosi Ivanova Cesty ke hvězdám a od Perelmana Zajímavá astronomie. V první knize se to hemžilo odkazy na Lenina, Stalina atd., ve druhé knize nepadlo o těchto výtečnících ani slovo. Opět důkaz, že si někdo i negativními typy může"vylepšovat" svoje teorie. Druhá knížka ukazuje, že autor je skutečně cvok. Kromě jiného uvádí seznamy bylin, které údajně obsahují stopové prvky. Ponechme stranou skutečnost, že rostliny obsahují především ty prvky, které jsou obsaženy v půdě, zarazí zkušeného chemika to, že se uvádí hafnium a zirkon zvlášť, ačkoliv oba prvky se vyskytují vždy společně a podobně tak i cer, lanthan a erbium. Ovšem i pozorného středoškoláka může napadnout, že vytyčovat kolonku, které rostliny obsahují vodík, uhlík a hořčík, je kardinální pitomost. Uhlík přece obsahuje každá organická látka, tedy i rostlina, vodík rovněž a ten je .obsažen i v nezbytné vodě. Hořčík pak je nezbytnou částí zeleného rostlinného barviva chlorofylu. Ale nedosti na tom. Janča čerpal z knihy jakési paní Vanselow, která pendlem zjistila v bramborách zlato, hliník, arzen, vizmut a fosfor, což prý normální chemická analýza nedokázala! Ostudné a urážející je, že Janča je hutní inženýr, kterému by chemie měla být blízká.

Nemalou vinu má ovšem nakladatelství Eminent, které rukopis nedalo posoudit a ani mezi redaktory se nenašel nikdo, kdo by se zamyslil nad výše uvedenými nesmysly. Naopak, jeden z nich byl ještě drzý a na semináři ve Vlašimi 18.9.93 autora napadl (viz ZAZ č. 3/94, s. 19). Dostáváme se tedy konečně ke kýženému výtvoru inž. I. Wiesnera v ZAZ č. 3/94, UFO - parciální řešení.

Zde musím zdůraznit při pátráni po blbství, že musíme vypíchnout podstatné nesmysly a nezabývat se malými. V podstatě jde o to, že velký nesmysl nelze nijak oddiskutovat, ale u menších nesrovnalostí kritizovaný může vymyslet protiargumenty, kterým lze někdy špatně čelit. V případě inž. Janči jsou ty podstatné nesmysly zcela zřejmé. Setkal jsem se však s kritiky, a to převážně jiných prací než mých, kteří dokázali pravý opak - skutečných chyb si nevšimli, zato se vyžívali v chybách drobných až bezvýznamných maličkostech, chytali za slovo a když třeba v mém případě  nevěděli kudy kam, tak řekli, že je to dlouhé, krátké nebo pro tisk nevhodné. Teoreticky je snadné_takové námitky vyvrátit, ale ve skutečnosti redakce dává většinou za pravdu lektorovi, i když je to pitomec. Na začátku článku se můžeme ptát, kde pan Wiesner bere ty jistoty, že mimozemské civilizace ovládli naši Zemi před 150 000 až 100 000 roky, válčily tak, že bylo víc ztrát než ve druhé světové válce a války skončily přibližně před 20 000 roky. Obě znepřátelené strany nakonec, zdeptány válkou trvající asi 100 let, nasedly do svých korábů a hledaly útočiště na jiných planetách (na kterých?), dnes se inkarnují prý do lidí. Zajímavé je, že se nezmiňuje o Atlantidě, je jíž zánik se datuje zhruba před 10 000 roky a pro její existenci jsou určité indicie. Nezmiňuje se ani o knize Enochově, kde je popsána bitva andělů. V obou případech nejde sice o vědecký doklad, ale o důkaz že Wiesner nezná věrohodnější indicie a nahrazuje je nevěrohodnými. Jakési indicie ovsem uvádí v podobě artefaktů (Palenque), zmiňuje se o starých mapách, dotkne se i Atlantidy a zmíní se i o vimanách. To jsou ale právě takové indicie, o kterých lze neúspěšně polemizovat. Neúspěšně proto, že nelze podat seriozní expertízu (časová a finanční náročnost, získání povolení, nejistý výsledek, možnost různého hodnocení aj.) argumenty fantastů, založenými na tvrzení u krádeži, utajování, ztrátě nebo neadekvátním porovnávání apod. Proto je třeba, a to nejen pro úsporu času, místa a nervů, najít jasné a tvrdé argumenty a ukázat proč je fantasmagorista blbec. V případě pan Wiesnera je to jeho vynález energie Zero, k níž se prý pozemská věda nepropracovala. (na rozdíl od ing. Wiesnera). Ten dokonce stanovil její energii fotonů vyšší než 10³⁰ eV (elektronvoltů). Technologii fúze jader těžkých nuklidů znali již prý staří alchymisté pod názvem "Velké dílo". Kámen mudrců pochází prý z Atlantidy. Jde o neuvěřitelný guláš, kde se objevuje Eiinstein, Maxwellovy rovnice, filadelfský experiment, nádherný (!) princip pohonu UFO na základě jakéhosi rázu při zapojení třífázového, motoru, atd. Dospívá ke kondenzátorovému typu UFO, kde dle obrázku spodek a špička tvoří póly (!) kondenzátoru, mezi je dielektrikum a uprostřed pás elektromagnetických cívek. Dielektrikum má permitivitu řádu 10⁶ (baryum titanát jen 10⁴), ovšem kde je řízení, zdroj energie a prostory pro posádku už se nedozvíme. Druhý typ UFO využívá energie Zero a využívá anihilace neutronů. Zdrojem je prý fúze jader těžkých nuklidů, zejména rtuti (!) nebo transuranů s atomovou hmotností 400 až 600, které alchymistická literatura zná pod jménem "Lišák" nebo prahmota. .Podle starých zpráv (jakých? odkud?) byl nuklid 400 těžen starými civilizacemi z hloubek 50-100 km. Atomová hmotnost rtuti je 200,6 a pan Wiesner o ní asi slyšel z pochybného překladu ze sanskrtu, že vimany byly. poháněny rtutí. Plutonium má atomovou hmotnost 242 a zatím nejtěžší transuran Lawrencium 257. Ve važitelném stavu se. podařilo připravit jedině curium, které se již v gramovém množství rozžhaví. Vyšší transurany byly sice identifikovány, pojmenovány, ale jsou velmi nestálé. Nuklid, tedy pokud by existoval, tak třeba v neutronové hvězdě, ale nikoliv za normálních a použitelných podmínek. Ani náznakem také nevíme, jak by mohlo být použito jaderné energie k překonání gravitace a k pohonu a také jak by byla chráněna posádka před zářením. Američané prý dostali darem 9 UFO a reaktor, každého obsahuje 125 g oranžového nuklidu (Lišáka) k pohonu. Princip pohonu UFO je prý jednoduchý - pro málo informované čtenáře ovšem termíny jako nuklid, kvantový krystalový měnič, anihilace aj. působí jistě dojmem. Na závěr Wiesner tvrdí, že na plášti UFO se podílí transmutované olovo. Celý článek je slátanina různých indicii a zdánlivých faktů, např. UFO se často ponořují do moře v oblasti Bermudského trojúhelníku a proto tam těží nuklid 400. Pro chemika, jaderného fyzika a elektronika je ovšem zřejmé, že článek je guláš nesmyslů, umně spletený, který by po menší úpravě snad byl slušnou sci-fi, jak podotkl ing.V. Reichel ve své kritice v ZAZ č.5/94.  Reichel v podstatě kritizuje to co já, zatímco pan Wiesner prská jako křeček zahnaný do úzkých. Ohání se Einsteinem, Rogerem Baconem, vysvětluje opět nedoloženými předpoklady a jevy a ohání se jakousi "vědeckou" etikou. Patrně si představuje, že etika nazývá nesmysl odvážným tvrzením.

Reakce na kritiku doplňuje náš úsudek zda je někdo blbec, paranoik či fantasmagorista. Latinské přísloví říká, že chybovati je lidské, ale hanebné v chybách setrvávat. Místo věcných argumentů kromě etiky vykládá kolik má patentů (330), publikací a zpráv, je absolventem brněnské techniky (bez udání oboru) a byl 40 let zaměstnán ve vědeckém výzkumu (jakém?). Já sám jsem byl během asi třiceti let zaměstnán v několika vědeckých ústavech a s pracovníky jiných jsem přisel do styku. Byli tam pracovníci velmi průměrní až podřadné, řešily se často úkoly jen pro efekt a počet výzkumných ústavů ani řešených úkolů zdaleka neodpovídal využití v praxi. Ostatně k stáří se stávají lidé podivínští a tak třeba Tesla tvrdil, že rozumí holubí řeči a chtěl vyrovnávat křivý prostor. K výčtu "zásluh" ing. Wiesnera lze jen uvést citáty, že vůl zastane volem, i když si pozlatí rohy a na čelo si dá tabulku ctihodného ústavu a dále, že k vlastní hlouposti přidává hloupost cizí;  trochu jinak, ale v tomto smyslu, to řekl cestovatel Humboldt.