EXISTUJE BIOPOLE?

Průměrně technicky vzdělaný člověk ví, že existuje magnetické a elektromagnetické pole. První je typické pro magnety, druhé třeba pro rozhlas a televizi. Existuje však biologické pole, které by bylo typické pro živou hmotu? Fyzikové tvrdí, že takové pole neexistuje, nebo že je neznají. To je ale nedorozumění spočívající v tom, že biologické pole by mělo být charakterizováno jakýmisi biologickými částicemi, tedy částicemi nefyzikálními, které však nebyly pozorovány a žádný seriózní vědec je nikdy neprokázal. Jejich existenci nelze také vyvozovat z existence živé hmoty nebo z našeho vědomí. Pro existenci biopole však svědčí mnohé skutečnosti, např. to, že je dost lidí, kteří dovedou léčit některé nemoci tahy rukou. Prozraďme předem, že podobné léčení lze dosáhnout působením magnetického a elektrického pole, a biologické pole není zřejmě nic jiného než fyzikální pole generované živou hmotou, respektive biologickými reakcemi, jež obsahují vedle známé tepelné složky i složku magnetickou, elektromagnetickou a některé další, např. ultrazvukovou či slabou luminiscenci. A rovněž uveďme, že je to v podstatě Messmerův „živočišný magnetismus", rozšířený koncem 18. století, a Galvaniho „živočišná elektřina", předpokládaná v téže době, ale vědecky neprokázaná. Víme, že na základě Galvaniho pokusu se žabími stehýnky vytvořil Alessandro Volta první elektrochemický zdroj proudu, což byl donedávna pádný argument proti existenci „živočišné elektřiny". Je ovšem krajně paradoxní, že když M. Faraday prováděl počátkem 19. století pokusy s elektrickými rybami, právě v nich tuto „živočišnou elektřinu" neobjevil. Elektrický úhoř nebo rejnok „vyrobí" napětí až 600 voltů čistě biologickou cestou a nepotřebuje k tomu dva různé kovy oddělené elektrolytem. Tolik tedy úvodem a na adresu současných skeptiků.

V Sovětském svazu je léčení rukama a jiným neobvyklým schopnostem věnována již dlouho vážná pozornost. V sovětském tisku se v poslední době objevilo několik článků, např. informace Lva Kolodného v Komsomolské pravdě z 18. 8. 1980, o léčebných schopnostech Džuny Davitašvili z Tbilisi. Na rozdíl od podobných léčitelů, kteří jsou často považováni za šarlatány, pracuje Džuna jako zdravotní sestra v nemocnici, kde také pomáhá lékařům stanovit diagnózu. Má odborné vzdělání a používá obvyklých lékařských termínů. Když ji bolí zuby, nespoléhá se na svou schopnost a vyhledá zubního lékaře. Džuna Davitašvili rozeznává nemoci podle záření. Již v mládí vídávala nad stromy, květinami i hlavami lidí jakousi záři, obvykle v barvě žluté nebo modré. Podobná záře se objevuje i nad místy mnohých orgánů a její barva závisí na fyzickém stavu pacienta. To ostatně tvrdil již v minulém století Reichenbach, který toto záření nazval „od" nebo také „aura". Vidí je jenom nesmírně citliví lidé a Džuna je skvělým potvrzením tohoto jevu. Ona sama tvrdí, že jde o tzv. biopole. Dnes víme, že lidské tělo „vyrábí" elektrické náboje např. nervovou činností, pocením i biologickými reakcemi, takže existence „aury" není překvapením. Otázkou ovšem zůstává, proč záření vidí jen nemnozí citliví lidé.

Časopis Pravda Vostoka z 19. 10. 1979 si všímá převážně působení rukou této zvláštní ženy. Ačkoli se mnozí pacienti domnívají, že jde o masáže, nelze to tak nazvat, protože Džuna Davitašvili se chorých míst na těle nedotýká, nebo jen velmi lehce. Jde zde pouze o interakci dvou biologických polí, a to na základě elektromagnetických impulsů. To se domnívá například profesor V. Puškin a jeho teorie byla potvrzena Ústavem radiotechniky Akademie věd SSSR. Vědci však zatím vlnovou délku těchto pulsů přesně změřit nedovedou, což je pochopitelné, neboť lidské tělo je generuje nepravidelně.

Existují ovšem odpůrci a skeptici, jimž oponuje svým výrokem L. Držkin z moskevského Ústavu fyzikálních a optických měření: „Skepticismus v tomto případě nelze ničím zdůvodnit!"

Množství pacientů, které Džuna Davitašvili vyléčila, nemůže nechat o realitě tohoto jevu nikoho na pochybách.

Max Planck odhalil ovšem kdysi otřesnou skutečnost, když řekl: „Nová vědecká pravda netriumfuje tím, že přesvědčí své odpůrce a přiměje je vidět světlo, ale spíše, že její odpůrci vymřou, a pro novou generaci se pak stane samozřejmostí."

Existenci biologického pole a jeho léčebných účinků zastává i profesor Spirkin, jehož názor byl uveřejněn 12. 3. 1980 v Pravdě a ve 4. čísle Litěraturné gazety v témže roce. Džuna Davitašvili úspěšně léčí celou řadu nemocí, některé až nepochopitelně rychle. Do deseti minut zlikvidovala například vřed. V jiném případě vyléčila za několik návštěv pacienta, který léta trpěl Parkinsonovou nemocí.

 Neobvyklé schopnosti lidí, jako má Džuna Davitašvili, zkoumá nový obor — psychoenergetika, nebo výstižněji — biotronika či bioelektronika. Bioelektronické laboratoře jsou v Moskvě, Leningradu, Kyjevě, Rize, Taškentu, Alma-Atě i jinde. Jejich úkolem je tyto jevy, zahalené donedávna rouškou mystiky, prozkoumat a uvést v soulad s biochemií a biofyzikou. To ovšem může vyřešit jen odpovědný vědecký přístup, čehož jsou si odborníci v SSSR plně vědomi. Na druhé straně je však nutné rázně odmítnout nevědecký přístup některých nadšenců, laiků i jednostranných odborníků, právě tak jako pochybný skepticismus a ironii málo informovaných pisatelů.

Ing. V. PATROVSKÝ, CSc.

Čtení, data neznámá, s. 68-69