BIOELEKTRICKÁ AKTIVACE VODY A JEJÍ DŮKAZ
Na semináři, konaném 11. listopadu 1975, ČVTS - FEL - ČVUT, přednesl autor zprávu o stimulaci růstu rostlin elektrickým, magnetickým a elektrobiologickým polem a o transferu tohoto účinku vodou (1).
Tento účinek je nutno připsat stopám peroxidu vodíku, který byl dokázán reakcí se škrobem a jodidem draselným. Kromě toho zředěný roztok peroxidu stimuloval klíčeni a růst právě tak jako aktivovaná (polarizovaná) voda. Peroxid vodíku hraje důležitou roli v živočišných a rostlinných tkáních a je dosti paradoxní, že jeho příznivý účinek na růst rostlin byl znám již ve třicátých letech (2).
A je neméně překvapující, že přibližně v téže době bylo zjištěno, že peroxid vodíku se tvoří ve vodě i působením ultrazvuku (3) i obyčejného zvuku (4) a tyto skutečnosti byly opomenuty. Když se v polovině padesátých let objevily zprávy o stimulaci růstu rostlin hudbou (5), zpráva o vypěstování rajského jablíčka dosahující váhy téměř 2 kg byla považována za vtip nebo "kachnu" tím spíše, že toho bylo dosaženo nasazením sluchátek a pouštěním hudby. Tím více byly popírány jiné dřívější zprávy, ať již jde o mesmerismus, tj. léčení tzv. živočišným magnetismem podle vídeňského lékaře Mesmera (1733 až 1815), či později sdělení Sečenova, že zdravá nebo odpočatá ruka přiložena k ruce unavené nebo nemocné tuto ozdraví, či poznatek Švéda Sydney Alrutze o bezdotekovém mechanickém dráždění svalů dlaněmi jiné osoby, uvedené v knize Dynamika nervového systému (1920). Konečně i Galvani ve svých historických pokusech se žabími stehýnky stál na pokraji objevu elektro-myotransferu, aniž by si ho plně uvědomoval. Tvrdil sice, že nalezl živočišnou elektřinu, ale v podstatě u většiny pokusů šlo o svalovou kontrakci vyvolanou elektrochemickým zdrojem. V poslední době uvedl však ve známost elektromyotransfer J. Bradna (6) a máme dostatek experimentálních zpráv, že jde o jev naprosto reálný (7,8). Jakým způsobem vzniká elektrický náboj na kůži, nebo ve svalech již je částečně známé, a víme, že to může být pocením (9), na základě koncentračních článků Na+ a K+ iontů (10) aj., avšak předmětem tohoto sdělení je především důkaz skutečnosti, že elektrobiologické pole ovlivňuje vodu právě tak jako jiná energetická pole. V dalším bude tento efekt označován jako HPE (lidský polarizační efekt).
Biologický důkaz HPE
Tento důkaz byl již popsán v původním sdělení (1). V porovnání s kontrolním vzorkem lze dokázat, že např. klíčivost hrachu se zvyšuje o 10-30 % a růst až o 100%, jsou-li aktivovány dvakrát denně asi dvaceti tahy rukou, vedenou krouživým pohybem nad pokusnou miskou. Jestliže miska byla stíněna hliníkovou fólií, klíčeni zůstalo na úrovni kontrolního pokusu, z čehož lze soudit, že HPE má elektrický nebo pseudoelektrický charakter.
Elektrický důkaz HPE
Elektrický náboj na končetinách lze dobře dokázat elektronkovým nebo tranzistorovým voltmetrem s tranzistorem FET. Provedení je však dosti choulostivé, neboť je třeba vyloučit vliv okolí, prádla apod.
Chemoluminiscenční důkaz HPE
Jestliže elektrobiologické pole vytváří ve vodě peroxid vodíku, měl by být tento dokázán některou chemickou reakcí. Jedinou vhodnou reakcí je reakce peroxidu vodíku s luminoleon (hydrazid kyseliny aminoftalové), přičemž je nutná přítomnost katalyzátoru hemoglobinu, krve, nebo komplexu trojmocného kobaltu s triethanolaminem. V podrobnostech odkazuji na literaturu (11,12). Tato jedinečná reakce dokazuje peroxid vznikem modrého záření v roztoku, které je patrné až do koncentrace asi 0,0001% H202. Nižší koncentrace, které se uplatní při bioelektrické aktivaci, projeví se dostatečně zřetelně oku adaptovanému na tmu, avšak nelze dobře rozeznat barevný odstín.
Důkaz byl několikrát proveden tímto způsobem: Dvě stejné kádinky nebo láhve - obsahu asi 300 ml - byly pečlivě vymyty kyselinou chlorovodíkovou a pak destilovanou vodou. Do každé nádobky bylo potom odměřeno 150 ml měkké přírodní vody (Chocerady, 80 mg CaO v litru) neobsahující volný chlór. Pokud voda dlouho stojí, je nutné ji předem nasytit vzduchem, což opět dokumentuje, že k reakci je nutný rozpuštěný kyslík. Jedna nádoba je kontrolní pokus, druhou postavíme před sebe a 5-10 minut na ni působíme svislými tahy rukou, což střídáme s držením nádoby v ruce a kroužením vody. Po aktivaci do obou nádob dáme 5 ml 0,05 % roztoku luminolu v 7% NaOH (louh sodný) a 2-5 kapek roztoku katalyzátoru (l ml krve nebo 0,1 g hemoglobinu v 50 ml 7% NaOH). Zamícháme a v naprosté tmě porovnáme svítivost obou roztoků akomodovaným okem. Aby akomodace netrvala příliš dlouho, je vhodné aktivaci i přípravné práce provádět v přítmí či při slabém osvětlení. Aktivace vody se projeví zřetelně intenzivnější svítivostí. Můžeme se přesvědčit, že vyvařená voda nebo voda nenasycená vzduchem nereaguje, nebo jen nepatrně a po nácviku můžeme porovnávat i "aktivnost" různých osob v závislosti na jejich fyzickém nebo duševním stavu apod.
Jakým způsobem reaguje luminol s peroxidem, vysvětluje několik teorií uvedených v literatuře (12). Nás zajímá spíše, jakým způsobem vzniká peroxid z vody a kyslíku a jak se uplatňuje dodaná energie, ať již elektrobiologická, elektrická, akustická aj. Zhruba to lze vystihnout rovnicí:
2 H20 + 02 + energie (46 Kcal) = 2 H2O2
Této reakci musí nutně předcházet polarizace molekul vody a aktivace kyslíku, který je paramagnetický. Tyto reakce lze ovšem velmi těžko sledovat, protože je známo jen málo skutečností, které umožňují sledovat průběh reakce, např. pohlcování kyslíku (13), a průběžné produkty, jako jsou radikály -OH a H02-, popřípadě jiné bude patrně možné určit elektronovou paramagnetickou rezonancí (14).
Závěr
V rámci systematického výzkumu působení energetických polí na vodu byla prokázána nejen realita elektrobiologického pole, ale i jeho vliv na vodu, a tím přímo i nepřímo na živé organismy, čímž lze na přísně vědeckém základě vysvětlit určité úspěchy léčitelů a stimulaci růstu rostlin. Léčitelství lze tedy pokládat za jakýsi druh biofyzikální léčby, jejíž fyzikálním protějškem je fyzikální léčba, např. vodní i sluneční lázní, ultrazvukem, iontoforézou, diatermií apod. Současně je zřejmé, že vysvětlení hraničních, popřípadě jevů považovaných za pochybné až nereálné, je možné jedině při využití všech dostupných a hlavně adekvátních prostředků elektroniky, fyziky, chemie a biochemie či bio-elektroniky.
Literatura
1. Patrovský, V.: Peroxid vodíku v polarizované vodě a jeho účinky, seminář ČVTS-ČVUT Vliv magnetických polí na organismy 11. 11. 75.
2. Schumb, W. C., Satter-field, Ch. N., Wentworth, R. L.: Hydrogen peroxide, London, Chapman Hall, 1955.
3. Schmitt, F., Olson, R.: Oxydations promoted by ultrasonic radiation. Amer. Chem. Soc., 51, 1929, s. 370.
4. Flossdorf, E. W., Cham-bers, L. A., Malisoff, W. M.: Sonic activatlon in chemical systems: Oxydations at audible frequencies. Amer. Chem. Soc., 58, 1936, s. 1069.
5. Tompkins, P., Bird, Ch.: The secret lile of plants. London, Lané 1973.
6. Bradna, J.: Energetický dálkový myotransfer. I. konf. o psychotronickém výzkumu. Praha, 1973.
7. Kogan, A. B.: Elektrofyziologie. Moskva, Vyššaja škola, 1969
8. Presman, A. S.: Elektromagnitnaja signalizacija v živoj prirodě. Moskva, Sov. Rádio, 1974.
9. Purharich, A.: Beyond Telepathy. Anchor Press 1973.
10. Koryta, J.: Elektrické jevy na membránách. Vesmír, 50, 1971, s. 329.
11. Kubal, J.: Stanovení peroxidu luminolem. Chem. Listy, 62, 1968, s. 1478.
12. Kubal, J.: Mechanismus chemiluminiscence luminolu a cyklických hydrazidů. Chem. Listy, 64, 1970, s. 113.
13. Petz, R., Žemlička, J., Cabicar, J., Viktora, L.: Vliv magnetického pole na biologické a anorganické systémy. Čas. Lék. čes., 114, 1975, s. 163.
14. Klíma, J.: Metoda EPR a její využití. Chem. Listy, 69, 1975, s. 544.
Adresa: V. P., 100 00 Praha 10, Holandská 7
Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.
Čas. lék. čes. 115, č. 24, s. 738, 1976