O více jak 250 let později píše M.B. Boleucký v knize "Rosa boemica sive Via Sancti Woytiechi" (1668): "Město Strakonice před nemnoha lety vidělo a obdivovalo jakousi modlu... Při cestě vedoucí do Volyně, u lesa zvaného Hůl, stával po mnoho let hrubě opracovaný podlouhlý kámen o něco vyšší než člověk... Břicho  převeliké má onen kámen jako by choval plod, z čehož vyrostla pověra. Lidé se totiž domnívali, že je to bohyně - pomocnice rodiček, a prostý lid jej v domácím jazyce pojmenoval Alžbětou... Tento blud přetrvával mezi nevzdělanými venkovany až do roku 1659 a po celou tu dobu zůstal vrchnostem neznám... Já sám, když jsem byl administrátorem té fary, častěji jsem vídal tento ohavný zvyk..."

Ovšem až po dalších 200 letech začíná být problém megalitů zkoumán v rámci rodící se archeologie a vlastivědy.

V roce 1868 Jan Erazim Wocel si na konci druhého dílu své knize "Pravěk země České" (Praha, 1868, s. 571 a n.) přinesl zprávu A.Č. Ludikara o jihočeských megalitech a všímá si megalitů jako památníků pravěké kultury a náboženství. Kniha vyvolala přirozený zájem českých vlastenců v interpretaci nálezů jako podpůrných dokladů kulturní vyspělosti lidu, žijícího v české kotlině.

Přístup k těmto objevům reprezentovali zejména dr. J.L. Píč, preferující pravost megalitů, a na rozdíl od něj geolog J.N. Woldřich považoval veškeré nálezy za přirozené zbytky skal a dílo přírody. Vědecké spory na stránkách odborných časopisů, zejména "Památky archeologické a místopisné", vyvolaly další zkoumání J.L. Píče u některých megalitů. Sondáže u menhirů u Drahomyšle, Klobuk a Březno prokázaly, že materiál podloží se neshoduje s materiálem vztyčeného kamene.

Zprávy o zahraničních nálezech a megalitických stavbách posloužily k užitečnému srovnání a tak v knihách s archeologickou tématikou nechyběly kapitoly věnující se tomuto tématu. (např. Niederle, L.: Lidstvo v době předhistorické, se zvláštním zřetelem na země slovanské. Bursík a Kohout, Praha, 1893)

Spory a výzkumy kolem megalitických staveb pokračovaly i v novém století. Mezi archeology a badatele, všímající si různých otázek kolem megalitů, byli ve 20. a 30. letech 20 století např. prof. dr. E. Šimek, nebo dr. Bedřich Dubský, zastávající pravost některých megalitů, na rozdíl od prof. dr. Albína Stockého, odmítající jejich vývody do závěru, že "pravých megalitů v Čechách není."

V následujících letech postupně zájem odborné i laické veřejnosti o tyto otázky upadal a megalitům byly věnovány jen menší články v Archeologických rozhledech, všímající si jednotlivých nálezů. Mezi autory jmenujme Evu Čujanovou - Lílkovou, E. Neústupného, I. Pleinerovou, E. Plesnerovou - Štikovou, V Podborského, K. Sklenáře, aj. 

To se změnilo až knihou Milana Špůrka "Jehla v kupce sena" (Albatros, Praha, 1990), kde v jedné z kapitol "Zdvižené prsty krajiny", uvedl výsledky svého bádání v oblasti rozmístění megalitů a souvislostí s astronomickými aspekty a keltským kalendářem.

   Zájem o megalitické památky narostl v 90. letech 20. století nebývalých rozměrů. Ten byl zapříčiněn návratem k historickým kořenům, což se děje vždy při společenských zvratech, kdy se hledají pevné základy stavby nových řádů.

Návrat k historii oživil i zájem o keltské období ve vývoji osídlení českých zemí, o kterém se již od počátku zkoumání megalitických staveb traduje, že se zasloužilo o vznik megalitických staveb, nebo o jejich využití. A to přes skutečnost, že megalitické stavby jsou mnohem starší.

První ucelený soupis informací včetně seznamu českých megalitických lokalit přinesla kniha Karla Sklenáře "Tajemné megality. Svědkové doby kamenné." (Horizont, Praha, 1990).

První monografií o výhradně českých megalitických památkách byla kniha Helšus, J. - Hluštík, A.: Kamenné otazníky. (Svojtka a Vašut, Praha, 1991), všímající si zejména kounovských kamenných řad a nálezů ve středních a severních Čechách spolu se srovnáním zahraničních analogií.

Průvodce po českých megalitech přinesl z materiálů M. Špůrka Technický magazín ("Tajemné menhiry v Čechách", TM 95, 1995).

Zájem čtenářů vyvolal vznik série článků M. Špůrka v časopise Regenerace "Tajemství českých menhirů" (Regenerace, 1994-1995), uvádějící první soupis nejen existujících, ale i zaniklých a zejména sporných případů. Seriál inspiroval řadu dalších čtenářů a badatelů k objevování nových a zapomenutých lokalit.

Na záplavu článků a statí ve víceméně naučně populárních, ale mnohdy i zábavných časopisech a tiskovinách začaly reagovat odborné knihy archeologa Karla Sklenáře, např.: "Tanec obrů. Není jen Stonehenge." (Academia, Praha 1996), věnující se obecné problematice megalitických památek, "Hromové klíny a hrnce trpaslíků. Z pokladnice české folklorní archeologie." (Set Out, Praha, 1999). Skeptický pohled K. Sklenáře lze poznat i u knihy "Slepé uličky archeologie. Záhady, omyly, podvody, objevy..." (Mht, Praha, 1995), držící se kritéria pravosti megalitů v oblasti nálezů hmatatelných artefaktů. 

Průzkumem a rozvojem popularizace této problematiky se začaly zabývat spolky a organizace, věnující se různým nevyjasněným otázkám, anomálním jevům apod. - Klub psychotroniky a UFO, Klub Záblesk, Badatelské centrum Statenice, Projekt Horizont aj.  V polovině 90. let 20. století Nadace pro studium a výzkum hraničních jevů, která sdružovala zejména pražské badatele z okruhu Projektu Záře v letech 1994 - 1996, uspořádala dne 14. října 1996 seminář Megalitické stavby v Čechách.

Mezi publikující autory v oblasti rozličných otázek megalitických staveb patří J. Helšus, P. Kroupa, T. Petráň, L. Čermák, (KPUFO), J. Lenková (BCS), Z. Krušina (Horizont), J. Zeman, F. Velinský (Nadace), dále Z. Ministr, P. Kozák, J. J. Novák, a další.