Fragment kamenné řady na Špičáku, tedy v nejvyšším bodě slunovratové spojnice kounovských a nečemických řad, se dochoval dodnes. Během terénního výzkumu v roce 1988 bylo nalezeno další seskupení kamenů v této lokalitě. 

Pro lepší orientaci na dosti rozsáhlé zalesněné ploše je možno lokalitu špičák rozdělit na části "západ" a "východ". Popis dokresluji připojené obrázky.

V západní části, tj. ve vysokém smrkovém lese severozápadně od oblouku silnice Kounov - Domoušice, byl zaměřen shluk asi 17 kamenů o velikosti řádově decimetrové, z nichž jeden přesahoval délku dvou metrů. Tento plochý, klínovitý křemencový balvan, o rozměrech asi 230 a 140 cm a tloušťce 50 - 70 cm, je na svém užším konci opatřen výřezem ve tvaru V, velmi pravděpodobně uměle opracovaným. Z pozice balvanu lze soudit, že byl původně vztyčen na způsob vizíru. Ostatní okolní kameny, rovněž převážně křemencové, tvoří nepravidelnou skupinu, jež původně mohla tvořit kamenný kruh o průměru asi padesáti megalitických yardů. Dále směrem k severu, ve vzdálenosti asi 80 m od vizíru, jsme zaměřili další tři křemencové bloky, z nichž jeden se zdá být rozbitým menhirem.

Podle pamětnické zprávy zde ještě v padesátých letech byl tento kruh dobře patrný. Zmíněný výzkum v roce 1988 přinesl rovněž poznatek, ze západní a východní část lokality mohla být propojena řadou dalších kamenů  ve směru západ-východ. Linii mezi jihozápadním koncem řady a středovým vizírem dnes vytyčuje pouze pět křemencových kamenů, takže předpoklad o její existenci je i tím jen zcela hypotetický.