Články, zprávy, aktuality


Autor Název Místo Zdroj
Mackerle, I.: 

Zbláznila se gravitace?

Belo Horizonte (Brazílie), Rocca di Papa (Itálie), Mount Makiling (Filipíny), Karpacz (Polsko), Moravská Třebová, Kačerov, Hodkovice n. M. (ČR) MFD

Do magnetických kopců vyjíždějí cyklisté bez šlapání, auta bez nastartovaného motoru, láhve se kutálejí po svahu vzhůru a rozlitá voda tam teče nahoru.

Donedávna jsme si o záhadě magnetických kopců mohli pouze číst. Na některých místech naší země jsou prý místa, kde zdánlivě neplatí přírodní zákony a voda tu třeba teče do kopce. Například v brazilském městě Belo Horizonte prý jezdí rozdováděné děti na kole do kopce bez šlapání po skoro půl kilometru dlouhé ulici pojmenované Burákovská. Podle Brazilců totiž burské oříšky zvyšují mužskou potenci a způsobují, že „některé věci“ stoupají. To samozřejmě nevysvětluje, proč tady stoupají (samozřejmě do kopce) i vozidla. Místní si myslí, že to způsobuje magnetizmus, a v zemi na vrcholu kopce kam vede ulice je magnetická železná ruda. Každý, kdo rozumí fyzice jistě ví, že takovéto jednoduché vysvětlení je nesmyslné. To by se tam děly úplně jiné úkazy. 

Podobné místo je i v Itálii poblíž vesnice Rocca di Papa. Na kraji úzké Via dei Laghi zastavují hlavně o víkendech auta a italské rodiny se tu baví tím, že nechávají na asi sto metrovém úseku kutálet láhve a plechovky od nápojů nahoru do kopce.

Snad nejznámější je však tzv. Magnetický kopec na Filipínách u posvátné hory Mount Makiling. Turisté tam nevěřícně hledí, jak na jeho vrchol vyjíždějí auta s vypnutým motorem. Ani tady ta zvláštní síla ale není magnetismus, protože se do kopce koulí i předměty nekovové, třeba plastikové láhve. Jednoduše řečeno, působí zde nějaká energie, která k sobě přitahuje hmotu. Anebo se zde zbláznila gravitace.

Máme pro to nějaké vysvětlení? Předně je nutno říct, že to s těmi kopci je trochu jinak, než se píše. Auta bez motoru a cyklisté bez šlapání nevyjíždějí až na vrchol nějakého strmého kopce, jak by se mohlo z popisu zdát, ale jen na konec úseku silnice, která zcela nepatrně stoupá. To však nic nemění na tom, že je to nepochopitelné a fyzikální záhada. Magnetická síla působící jen na kov byla vyloučena teoreticky i měřením. Někteří výzkumníci paranormálních jevů přišli s divokými hypotézami o vortexech, vírech neznámé energie, kde se proměňuje gravitace a dochází k nepochopitelným změnám v prostoru a čase. V místě, kde tato vířivá energie působí, prý člověk nemůže stát vzpřímeně, ale mírně se naklání k magnetickému severu. Dějí se tam však ještě podivnější věci. Když od vás někdo, na něhož vortexové pole právě působí poodstoupí, zdá se vám vyšší, a když se zase přiblíží, vidíte ho naopak menšího. To samozřejmě odporuje zákonům perspektivy. 

Můžete se přesvědčit

Když jsem se dozvěděl, že podobný magnetický kopec byl objeven i u nás nedaleko Českého Dubu, hned jsem se tam vydal. Těsně za Hodkovicemi nad Mohelkou ve směru na Český Dub je prý na silnici č. 278 před levou zatáčkou asi dvěstěmetrový úsek, kde jedete jako se zabržděným kolem, ačkoliv to tam na kopec vůbec nevypadá. Těsně před tím místem býval na asfaltu nápis „los magnetos“. Přestože nápis na silnici je už dnes setřený, místo jsem nakonec po dlouhém hledání našel, ale byl jsem zklamán. Obyčejná rovinka. Jezdil jsem tam několikrát oběma směry, ale žádný neobvyklý odpor nebo protisílu jsem nezaznamenal.

Zato další nedaleký „magnetický kopec“, kde zdánlivě neplatí zákony gravitace mne uchvátil. Je sice už v Polsku, ale jen kousek od české hranice ve vesničce Karpacz na úpatí Sněžky. Ani jsem se tam nemusel dlouho vyptávat. Místní taxikář se jenom usmál a popsal mi cestu do ulice Stražacká. Vedla k lanovce na horu Kopa a byla nově vyasfaltovaná. 

Stál jsem na jejím okraji v mírném stoupání a tu nedaleko mne zastavilo osobní auto. Řidič vypnul motor a pak se k mému údivu jeho auto začalo pomalu samo rozjíždět do kopce před námi. Když mne tiše míjelo, zahledl jsem okénkem osádku vozu, která se rozpustile smála mému překvapení.
Podobným způsobem se zde baví mnoho řidičů. I autobusáci k údivu všech cestujících vyjíždí tento kopeček na volnoběh. Otevřel jsem láhev z umělé hmoty, vylil vodu na asfalt a ohromeně jsem přihlížel, jak teče po silnici nahoru. To přece není možné. Položil jsem proto na silnici vodováhu a ta k mému překvapení ukázala, že mírný kopeček přede mnou se vlastně svažuje dolů. Klame mne tedy zrak nebo přístroj? Dobře jsem ale věděl, že kdyby zde byla skutečně nějak porušena gravitace, tak je metoda měření pomocí vodováhy zbytečná. Gravitace by ovlivnila i vodováhu a ta by pak pochopitelně ukazovala špatně. Jedinou možností, jak zjistit zda silnice vede do kopce nebo z kopce, je změřit výškový rozdíl mezi mým stanovištěm a vrcholem zdánlivého kopečku v zatáčce přede mnou. To by se dalo pouze určením výšky pomocí satelitního výškoměru u GPS, nebo nivelací z nějakého vzdáleného místa neovlivněného zdejší gravitační anomálií. Na takovou práci jsem neměl výbavu, ale uvědomil jsem si, že kartografové už jistě krajinu podrobně měřili a z přesné mapy s vrstevnicemi by se možná dalo něco vyčíst. Mapu jsem si sehnal, a skutečně, podle ní je ta zatáčka, která se zdá být na vrcholu stoupání naopak o jeden metr níže než jsem stál. Neuvěřitelné. Že by lidské oko bylo tak nespolehlivé? 

Zrakový klam?

O neshodě mezi zrakovým vjemem a skutečností se můžeme přesvědčit v nesčetných hříčkách se zrakovými klamy v podobě různých geometrických obrazců. Díky vedlejším čarám zasahujícím do pozorovaného předmětu je narušeno vnímání a vzniká dojem zkreslení geometrie. Ač se to nezdá, čtyřúhelník na vedlejším(?) obrázku je čtverec s rovnoběžnými stranami. V důsledku jeho překrytí přímkami sbíhajícími se do pyramidy však vzniká dojem, že čtverec je nahoře širší než dole. Možná, že nějaký podobný geometrický klam vyvolává dojem, že silnice přede mnou stoupá, ačkoliv se ve skutečnosti svažuje dolů.

Rukou jsem si odstínil z pohledu stromy a celou levou část okolní krajiny, pak pravou část a nakonec jsem si vykryl veškeré okolí, takže jsem viděl jen silnici, ale stále bych mohl přísahat, že cesta stoupá. 

Nahoru nebo dolů?

Podobně to dopadlo i u dalších „magnetických kopců“ u nás. Ten u osady Kačerov nedaleko Zdobnice v Orlických horách podrobně proměřila pražská geoložka Lenka Kučerová. S pomocí nivelačního přístroje zjistila, že svažující se silnice začíná v určitých místech náhle neznatelně stoupat. Převýšení asi čtyři centimetry na sto metrů silnice nikdo pouhým okem nerozezná a zdá se mu, že silnice i nadále klesá. 

Ještě mnohem známější „magnetický kopec“ u Moravské Třebové zkoumala v poslední době už celá řada výzkumníků od studentů gymnázia přes novináře až po inženýry. Záhadně se tam chová sjezd z nové silnice na starou těsně před tunelem u obce Hřebeč ve směru z Moravy do Čech. Přivaděč k tunelu tam dost prudce stoupá na most přes starou silnici a sjezd na ni se zdá být s kopce. Ale je to opět jen klam. Hezky ho vysvětlil předseda plzeňského Klubu psychotroniky a UFO dr. Šafařík. „Poodešel jsem na co největší vzdálenost a podíval jsem se opět na průběh silnice. Klam, který na silnici ukazuje sklon, se tak začal vytrácet. Když jsem se předtím díval na nájezd do tunelu od výjezdu na starou silnici, zdálo se mi, že je v rovině. Ovšem ze vzdálenosti 200-300 m se ukáže, že je hodně do kopce. Do kopce, i když jen nepatrného, je pak i výjezd z této silnice, který smysly vnímají jako nižší, tedy jakoby vedoucí z kopce. Žádné porušení fyzikálních zákonů se zde nekoná.“

Člověk rád pochybuje, stejně tak se nechává se slastným pocitem šálit. Magnetické kopce, kde se věci chovají úplně jinak, než se od nich očekává budou určitě i nadále lákat člověka svou bláznivou tajemností. 

Ivan Mackerle


 (In: MFD)